Constitutional Court dismisses bias claim against judge based on procedural communication style.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected a claim of judicial bias against Judge Michaela Židlické regarding her procedural communication style. The petitioner argued that a directive letter creating a sense of rejection constituted grounds for recusal under the Constitutional Court Act. The court found no legitimate doubt about the judge's impartiality as no personal or legal interest existed, and procedural conduct alone does not justify recusal.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A judge is not excluded from proceedings merely because their procedural conduct or communication style creates a subjective impression of bias, provided no objective grounds for doubt regarding impartiality exist.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila o námitce podjatosti soudkyně Michaely Židlické podané stěžovatelem Ing. Romanem Cvrkoněm, v řízení o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod
sp. zn. IV. ÚS 1390/13
, takto:
Soudkyně Michaela Židlická není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Odůvodnění:
Stěžovatel v rámci řízení o ústavní stížnosti namítl podjatost ve výroku jmenované soudkyně Ústavního soudu, kterou odůvodnil tím, že výzva k odstranění vad jeho podání, již mu adresovala, je "výhradně obecného charakteru", nepřípustně "direktivní", právně nesprávná, a vzbuzuje v něm tím "dojem, resp. obavu", že směřuje k tomu, "jak ... předmětnou ústavní stížnost odmítnout".
Ve vyjádření k této námitce soudkyně Michaela Židlická uvedla, že se podjatá necítí, stěžovatele nezná, není jí známo, že by s ním v minulosti jakkoli jednala, a vyslovila přesvědčení, že je způsobilá věc rozhodnout nestranně. Stěžovatelem kritizovaná výzva podle jejího názoru je obsahu řádného a odpovídá standardním procesním postupům.
Podle § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.
Osobní vztah soudkyně Michaely Židlické k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dán není zjevně, a ani stěžovatel jej netvrdí.
Není zde ani nepřípustný vztah k věci, neboť neexistuje (stěžovatelem není namítán) přímý či alespoň zprostředkovaný právní zájem soudkyně na projednávané věci.
A konečně, ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., jež se zde uplatní prostřednictvím § 63 zákona o Ústavním soudu přiměřeně, zakotvuje zásadu, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, jež spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech, čímž jediný stěžovatelem tvrzený důvod podjatosti soudkyně neobstojí rovněž.
Lze tedy uzavřít, že o nestrannosti jmenované soudkyně nejsou jakékoli legitimní pochybnosti (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech
sp. zn. I. ÚS 167/94
,
I. ÚS 370/04
,
II. ÚS 105/01
,
II. ÚS 105/01
a dalších).
Námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát III. ÚS nevyhověl, a výrok jím vydaného usnesení je tím odůvodněn.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu