Constitutional Court dismisses victim's appeal against prosecutor's dismissal due to presidential amnesty. The court finds no constitutional violation. The victim cannot effectively challenge procedural termination.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Promenco SA against the termination of criminal proceedings via presidential amnesty. The victim argued that the courts' interpretation of criminal proceeding continuity violated her constitutional rights under Articles 11, 36, and 38 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that since no final conviction was issued, the victim lacked effective legal standing to challenge the procedural termination, as her rights are tied to the outcome of the proceedings rather than the procedural steps themselves.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the termination of criminal proceedings by a prosecutor or via amnesty when no final conviction has been rendered, as the victim's rights under the Charter are contingent upon the substantive outcome of the trial.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní společnosti Promenco SA, en liquidation, se sídlem rue Sautter 29, c/o Etude Bogdan Prensilevich, 1205 Ženeva, Švýcarsko, zastoupené Mgr. Janem Krátkým, advokátem, AK se sídlem Na Kozině 1438, 293 01 Mladá Boleslav, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. 12 To 15/2013 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2013 sp. zn. 45 T 17/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížnosti se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a porušení čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny domáhala zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž bylo na základě amnestie prezidenta republiky zastaveno trestní stíhání pěti obžalovaných osob.
Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Městský soud v Praze zastavil trestní stíhání obžalovaných Ing. Alexandra Nestěry, Ing. Jakuba Doležala, Světlany Klímové, Miloše Luky a PhDr. Zdeňka Ježka pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Trestní stíhání bylo zastaveno na základě čl. II rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii, neboť od zahájení trestního stíhání dne 20. 5. 2004 uplynulo do 1. 1. 2013 více než osm let. Stížnost stěžovatelky, která v trestním řízení vystupovala jako poškozená, Vrchní soud v Praze zamítl. Soudy obou stupňů vzaly v úvahu, že usnesení o zahájení trestního stíhání z května 2004 bylo zrušeno a pro totožný skutek znovu zahájeno dne 25. 4. 2005, dospěly však k závěru, že tzv. první zahájení trestního stíhání lze považovat za relevantní co do jeho hmotněprávních důsledků.
V ústavní stížnosti stěžovatelka právní závěrům soudů oponovala a jejich výklad o kontinuitě trestního stíhání označila za nepřijatelný.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Postavením poškozeného a jeho procesními právy v trestním řízení se Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi již zabýval. Konstatoval, že i přes širokou paletu procesních práv, kterými poškozený disponuje, může napadnout trestní rozsudek odvoláním pouze ve výroku, který se přímo dotýká (tj. pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo proto, že takový výrok chybí), nikoliv v jeho dalších částech (srov. nález
sp. zn. I. ÚS 570/99
ze dne 12. 6. 2001, N 87/22 SbNU 227, usnesení
sp. zn. I. ÚS 249/2000
ze dne 27. 9. 2000, U 34/19 SbNU 303). Je tomu tak proto, že na práva poškozeného v trestním řízení je třeba nahlížet pod zorným úhlem čl. 39 a čl. 40 Listiny a jejich výkon sladit s účelem trestního řízení, především jeho veřejnoprávním charakterem a výlučným postavením státního zastupitelství (čl. 80 Ústavy). Pokud jde o čl. 6 odst. 1 Úmluvy, poškozený, který řádně a včas uplatnil proti obviněnému nárok na náhradu škody v adhezním řízení, je poživatelem práv zaručených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy z titulu, že se rozhoduje o jeho "občanském právu" (srov. Repík B., Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo, Orac, 2002, str. 99); uvedené však platí pouze za situace, že trestní řízení bylo završeno vynesením odsuzujícího rozsudku (srov. ustanovení § 43 odst. 3 tr. řádu - "poškozený ... je oprávněn ...navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit ...škodu").
V projednávané věci nebylo trestní řízení završeno vydáním odsuzujícího rozsudku s případným adhezním výrokem, což vedlo Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka v pozici poškozené nebyla schopna rozhodnutí soudu o zastavení řízení účinně zvrátit. Jak Ústavní soud připomněl v usnesení ze dne 5. 3. 2013
sp. zn. Pl. ÚS 4/13
(dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud), kterým odmítl návrh na zrušení ustanovení čl. II předmětného rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické či právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána neexistuje (srov. odst. 36 a násl.).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2013
Jan Musil, v. r.
předseda senátu