Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies and lack of jurisdiction over non-binding notification.

Ústavní soud rozhodl dne 24. července 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Sládečkem ve věci ústavní stížnosti RSDr. Josefa Kovaříka, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Michelská 699/81, 144 00 Praha 4, proti usnesení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 8. dubna 2013 sp. zn. 77162/VP-19/33 a proti sdělení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 21. února 2013 sp. zn. 77162/VP-17/33, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. června 2013, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 8. dubna 2013 sp. zn. 77162/VP-19/33, jakož i sdělení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 21. února 2013 sp. zn. 77162/VP-l7/33, a to pro porušení čl. 30 Listiny základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 8. dubna 2013 sp. zn. 77162/VP-19/33 bylo zastaveno řízení ve věci žádosti stěžovatele o přezkum rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 2. srpna 1995 č. j. 53305007716209/4.

Přípisem Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 21. února 2013 sp. zn. 77162/VP-l7/33 bylo stěžovateli sděleno, že rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 2. srpna 1995 č. j. 53305007716209/4 bylo vydáno v souladu s tehdy platnými právními předpisy a úřadem nebyly shledány důvody k zahájení přezkumného řízení.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

II. V souladu s ustanovením § 75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 8. dubna 2013 sp. zn. 77162/VP-19/33 obsahuje poučení, že proti němu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že tohoto opravného prostředku nevyužil, neboť se domnívá, že podání odvolání by bylo zjevně neúspěšné.

V souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neodmítne Ústavní soud přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. V souzené věci však Ústavní soud k postupu podle uvedeného ustanovení neshledal důvod.

III. Ve vztahu k napadenému sdělení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 21. února 2013 sp. zn. 77162/VP-l7/33 dospěl Ústavní soud k závěru, že k projednání této části návrhu není Ústavní soud příslušný.

Ústavní soud se zabýval především otázkou právní povahy napadeného sdělení a dospěl k závěru, že výše uvedené sdělení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení není rozhodnutím, jak se domnívá stěžovatel (viz též rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3669/10

,

III. ÚS 2467/10

,

IV. ÚS 2148/11

,

II. ÚS 1147/08

, dostupná na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná).

Na přezkoumání pravomocného rozhodnutí podle ustanovení § 94 a následujících zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen "správní řád") není právní nárok. Přezkumné řízení je správním řádem koncipováno jako tzv. dozorčí prostředek, který není v procesní dispozici účastníka řízení. V přezkumném řízení přezkoumávají správní orgány pravomocná rozhodnutí z moci úřední, přičemž účastník může "dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli" (ustanovení § 94 odst. 1 správního řádu).

Jestliže správní orgán neshledá na základě podnětu k přezkumu důvody, nevydává o tom rozhodnutí, ale informuje stěžovatele sdělením, které není dále napadnutelné správní žalobou, neboť nezasahuje do subjektivních práv či povinností účastníků řízení (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 56/2004-114). Tím spíše pak sdělení nemá dopad do práv ústavně zaručených (obdobně usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 239/96

).

Pro úplnost je vhodné poznamenat, že předmětné sdělení nelze považovat ani za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci judikatura Ústavního soudu podrobně vymezila (srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 62/95

).

Lze tedy uzavřít, že stěžovatel ve vztahu ke sdělení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení nebrojí ani proti rozhodnutí ani proti jinému zásahu a k projednání této části návrhu není proto Ústavní soud příslušný.

IV. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 8. dubna 2013 sp. zn. 77162/VP-19/33 odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný; ústavní stížnost v části směřující proti sdělení Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 21. února 2013 sp. zn. 77162/VP-l7/33 Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2013

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj