Constitutional Court dismisses constitutional complaint and amendment request regarding legal costs in debt collection cases.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request to amend Civil Procedure Code Section 202. The plaintiff sought to overturn a district court ruling awarding her legal costs in a mass debt collection case, citing previous jurisprudence on cost allocation. The court dismissed the complaint as clearly unfounded under Section 43 of the Constitutional Court Act and the amendment request as filed by an unauthorized person.
Regesto Legislator
Generato dall'IASection 43 of the Constitutional Court Act; Section 202 of the Civil Procedure Act; The Constitutional Court rejects constitutional complaints and amendment requests that are clearly unfounded or filed by unauthorized persons.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 1. 2013, č. j. 110 EC 225/2009, spolu s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za účasti Okresního soudu v Opavě, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu. Obecný soud přiznal procesně úspěšné stěžovatelce náklady řízení v intencích dosavadní judikatury Ústavního soudu, která se týkala účelnosti a přiměřenosti přiznávané výše nákladů na právní zastoupení u hromadně vymáhaných bagatelních pohledávek (zejm. nálezy
sp. zn. I. ÚS 3923/11
a
sp. zn. I. ÚS 988/12
).
Ústavní stížnost vykazuje stejné rysy jako stovky předchozích ústavních stížností stěžovatelky, pročež Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a návrh na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. s ní spojený jako návrh podaný osobou k jeho podání zjevně neoprávněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2013
Ivana Janů, v.r.