Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding fair trial and legitimate expectations.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky HS-Efekt, spol. s r.o., se sídlem v Chotěboři, Třešňová 1344, zastoupené JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 176/2012-469 ze dne 30. října 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 43 Cm 104/1998 (dále jen "spis") Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se domáhala na 1. žalované SERVIS BONUS spol. s r.o. (dále jen "1. žalovaná") a 2. žalovaném Vítězslavu Bučkovi zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1.000.000 Kč s příslušenstvím. Původně 2. žalovaný Vítězslav Buček v průběhu řízení zemřel a na straně 2. žalovaného nadále vystupovala Hana Bučková (dále jen "2. žalovaná"). Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č.j. 43 Cm 1041/998- l82 ze dne 23. února 2006 zrušil ve věci vydaný směnečný platební rozkaz č. j. Sm 108/98-12 ze dne 2. dubna 1998 (dále jen "SPR") proti 1. žalované v celém rozsahu a řízení proti ní zastavil, neboť došlo k jejímu výmazu z obchodního rejstříku, proti 2. žalované SPR ponechal v celém rozsahu v platnosti a zavázal 2. žalovanou nahradit stěžovatelce náklady námitkového řízení. K odvolání 2. žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 6 Cmo 185/2007- 233 ze dne 17. září 2007 rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v napadených výrocích III. a IV. (týkajících se 2. žalované) potvrdil a uložil 2. žalované nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení. Dovolání 2. žalované Nejvyšší soud usnesením č j. 29 Cdo 1068/2009- 308 ze dne 26. října 20l0 odmítl a uložil 2. žalované zaplatit stěžovatelce náklady dovolacího řízení.

Proti výše uvedeným rozsudkům a usnesením podala 2. žalovaná ústavní stížnost, které Ústavní soud nálezem

sp. zn. IV. ÚS 3309/07

ze dne 20. dubna 2011 s ohledem na nesoulad zhodnocení provedených důkazů s ust. § 132 o. s. ř. vyhověl a tato rozhodnutí obecných soudů zrušil.

V dalším řízení Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 43 Cm 104/1998-429 ze dne 14. února 2012 SPR proti 2. žalované v celém rozsahu zrušil a uložil stěžovatelce zaplatit 2. žalované a České republice náklady řízení. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit 2. žalované náklady odvolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že po zrušení původního rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2006 provedl tento soud nové řízení a dal účastníkům možnost znovu uvést skutková tvrzení a znovu provedl všechny důkazy. Listinné důkazy byly podle stěžovatelky provedeny stejné jako v předchozím řízení. Dále pak podle stěžovatelky z výslechu jednatele stěžovatelky Ing. Holcnera vyplynulo, že směnky zajišťovaly i úroky z prodlení, svědek Neumann vypověděl, že klíčovým jednáním v této věci nebyl přítomen, svědek Svíba nevypověděl nic o tom, že by bylo dohodnuto, že směnky úrok z prodlení nebudou zajišťovat a svědek Jílek výslovně vypověděl, že o zajištění nějakých úroků z prodlení s Ing. Holcnerem nemluvili. Podle názoru stěžovatelky tak nové dokazování nepřineslo nic nového a rozhodně z něj nevyplynulo splnění žádné z dříve vyslovených podmínek Vrchního soudu v Praze k tomu, aby 2. žalovaná mohla být se svoji obranou úspěšná.

Zrušení SPR ve vztahu ke 2. žalované podle stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové odůvodnil tak, "že sice obecně platí, že s pohledávkou je zajištěno i příslušenství, ovšem v daném případě byla vyúčtována pouze jistina a k ní vystaveny směnky, když při vzájemném jednání účastníci či jejich právní předchůdci jednoznačně vycházeli z toho, že vše je vyřízené. Lze proto uzavřít, že poté, kdy byla provedena platba v hotovosti, zajišťovací funkce směnky již není dána". Vrchní soud v Praze pak podle stěžovatelky napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové s odůvodněním, že soud prvního stupně správně zjistil, že směnka zajišťovala zaplacení výlučně jediného nároku, a to kupní ceny dodaného zboží, přičemž ale ve svém rozsudku z roku 2007 došel k celkem jednoznačnému závěru ohledně toho, v jakých případech by mohla být vedlejší účastnice sporu úspěšná, a tyto podmínky naplněny nebyly a dle názoru stěžovatelky znovu provedené dokazování nepřineslo ani žádná nová skutková zjištění.

Stěžovatelka uvádí, že soudy by měly rozhodovat v souladu s principy legitimního očekávání a jejich rozhodnutí by mělo být předvídatelné. Pokud tedy právní předpisy v jednom případě vyloží jedním způsobem, měly by tak učinit i v dalším případě. Stěžovatelka se domnívá, že Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozhodl v rozporu se svým dříve vyjádřeným právním názorem a jednal tedy v rozporu se shora uvedenými principy. V této souvislosti stěžovatelka odkazuje na nález

sp. zn. II. ÚS 1688/10

ze dne 9. října 2012.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, a to včetně provádění důkazů, interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil. Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem, stejně jako Krajský soud v Hradci Králové jemu předcházejícím rozsudkem ze dne 14. února 2012, podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily a rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily.

Ústavní soud nepřisvědčuje námitce stěžovatelky, že nové dokazování nepřineslo nic nového. Ústavní soud zrušil nálezem

sp. zn. IV. ÚS 3309/07

ze dne 20. dubna 2011 na základě ústavní stížnosti 2. žalované ve věci stěžovatelky původně vydaná rozhodnutí, neboť soud prvního stupně nehodnotil všechny před ním provedené důkazy a uvedený stav nenapravil ani odvolací soud. Dokazování včetně původně pominutých důkazů tak bylo provedeno znovu, a to velmi rozsáhle, z výpovědí svědků byly zjištěny i některé skutečnosti, které původně zjištěny nebyly a obecné soudy ze všech provedených důkazů včetně těch původně pominutých vyvodily takové závěry, které je vedly ke změně jejich právních závěrů a úspěchu 2. žalované. Ústavní soud tyto jejich závěry považuje (na základě provedeného dokazování) za odůvodněné a nemá jim co vytknout.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2013

Michaela Židlická v.r.

Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu