Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding administrative error in service date affecting procedural deadlines.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Koninklijke Philips against the Supreme Administrative Court's dismissal of a late appeal. Philips argued that an administrative error on the service notice, showing a delivery date of April 14 instead of April 15, meant their appeal was timely. The Court ruled that constitutional review is limited to protecting fundamental rights, not correcting ordinary administrative mistakes, and found no violation of fair trial rights since the lower courts correctly applied the law based on the official service record.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court rejects constitutional complaints based on alleged administrative errors in procedural documents unless a violation of fundamental rights is substantiated, as the Court does not review ordinary legality.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 4. července 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti společnosti Koninklijke Philips Elektronics NV, se sídlem Groenewoudseweg 1, Eindhoven, 5621 BA, Nizozemí, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. června 2010 č. j. 7 Aps 3/2010-173, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Stěžovatelka napadá usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2010 č. j. 7 Aps 3/2010-173, kterým byla odmítnuta její kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2010 č. j. 62 Af 3/2010-143 pro její opožděnost.
Napadenému usnesení kasačního soudu stěžovatelka vytýká, že vycházel ze skutkových zjištění, která jsou nesprávná, neboť rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2010 č. j. 62 Af 3/2010-143 byl prý právnímu zástupci stěžovatelky doručen dne 15. 4. 2010, nikoli dne 14. 4. 2010, jak uvádí kasační soud v napadeném usnesení. Pokud tedy stěžovatelka zaslala podání označené jako "kasační stížnost" telefaxem Nejvyššímu správnímu soudu dne 29. 4. 2010, byla údajně zákonná lhůta pro její podání dodržena. Stěžovatelka sice připouští, že doručenka založená ve spise Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 3/2010 jako doklad o doručení rozsudku odvolacího soudu právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. Pavlu Dejlovi, LL.M., Ph.D., na adresu advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík se sídlem Jungmannova 24, Praha 1 obsahuje všechny náležitosti spojené s doručením rozsudku ve smyslu ustanovení § 42 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), tedy i čitelné datum doručení dne 14. 4. 2010, přesto je údajně tento údaj nesprávný, neboť k němu došlo v důsledku "administrativní chyby".
Nesprávnost tohoto údaje je prý vyvrácena tím, že předmětná zásilka byla zapsána do knihy došlé pošty advokátní kanceláře právního zástupce stěžovatelky dne 15. 4. 2010, jak "vyplývá z razítka na obálce", pozdější datum doručení bylo potvrzeno i zaměstnancem České pošty, s. p. a jejím hromadným dodacím lístkem.
Postup Nejvyššího správního soudu, který odmítl kasační stížnost, i když prý k tomu nebyly dány zákonné důvody, a který kasační stížnost meritorně neprojednal, shledává stěžovatelka ústavně nesouladným, porušujícím její právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a čl. 90 Ústavy ČR.
II. Ústavní soud si vyžádal zapůjčení spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 3/2010, z něhož zjistil následující:
Stěžovatelka (dříve v procesním postavení žalobkyně) se žalobou podanou proti Úřadu na ochranu hospodářské soutěže domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spojenou s návrhem na nařízení předběžného opatření.
Žaloba stěžovatelky byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2010 č. j. 62 Af 3/2010-143 zamítnuta.
Na č. l. 156 spisu je založena doručenka zásilky určené do vlastních rukou adresáta - JUDr. Pavla Dejla, LL.M., Ph.D., advokáta, obsahující předmětný rozsudek krajského soudu. Z údajů této doručenky se zjišťuje, že zásilku převzala podepsaná paní Javorská, pověřená osoba advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík se sídlem Jugmannova 24, Praha 1 dne 14. 4. 2010, což vyplývá též z prohlášení doručujícího orgánu Andrzeje Krause. Z referátu soudní kanceláře a z připojeného razítka na témže listu spisu je zřejmé, že zásilky byly podle pokynu soudce JUDr. Davida Rause, Ph.D. vypraveny dne 13. 4. 2010.
Na č. l. 157-158 je založeno podání stěžovatelky, označené jako "kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2010 č. j. 62 Afs 3/2010-143", které obdržel Krajský soud v Brně telefaxem dne 29. 4. 2010 v 10.01 hod. V tomto blanketním podání stěžovatelka uvádí, že "kasační stížnost odůvodní a doplní ve lhůtě stanovené soudem podle ustanovení § 106 odst. 3 s. ř. s."
Z písemnosti vyhotovené předsedou senátu Krajského soudu v Brně JUDr. Davidem Rausem, Ph.D. při předložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti (č. l. 169) se zjišťuje, že napadený rozsudek krajského soudu ze dne 8. 4. 2010 byl stěžovatelce doručen dne 14. 4. 2010 a kasační stížnost doručená krajskému soudu telefaxem dne 29. dubna 2010 nebyla podána včas; vady kasační stížnosti nebyly odstraňovány podle § 106 odst. 3 s. ř. s. a vzhledem k opožděnosti podání soud nečinil ve věci další úkony.
Ústavní soud si k projednávané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, který odkázal na obsah spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 3/2010. Protože zaslané vyjádření neobsahovalo žádné nové skutečnosti ve věci, nezasílal ho Ústavní soud stěžovatelce k replice.
III. Po zvážení obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 3/2010, námitek stěžovatelky a jejího tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv ochrana tzv. běžné zákonnosti, pokud se současně nejedná o porušení ústavních práv. Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu proto právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud především musí respektovat jeden z hlavních ústavně právních principů, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, v souladu s čl. 2 odst. 2 Listiny.
Po přezkoumání ústavnosti a řízení před soudy obou stupňů Ústavní soud zjistil, že základní práva stěžovatelky nebyla porušena. Krajský soud v Brně po zhodnocení obsahu připojené doručenky důvodně dospěl k závěru, že stěžovatelkou podaná blanketní kasační stížnost je opožděná, neboť nebyla podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí krajského soudu. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud. Tomuto závěru z hlediska ústavních práv stěžovatelky nelze nic vytknout.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení stěžovatelky, že údaje uvedené na doručence založené na č. l. 156 spisu krajského soudu jsou nesprávné, neboť jde o "administrativní pochybení" ve vyznačení dne doručení rozhodnutí Krajského soudu v Brně právnímu zástupci stěžovatelky. Stěžovatelka podle obsahu ústavní stížnosti zjevně opomíjí obecně platné pravidlo, že řízení před Ústavním soudem nemá povahu nalézacího řízení, nýbrž povahu řízení přezkumného, a je tudíž z rozhodující části orientováno na řešení právních, nikoli skutkových otázek, přičemž dokazování v řízení před Ústavním soudem je z tohoto důvodu spíše výjimkou než pravidlem.
Námitky a listiny předkládané stěžovatelkou až v rámci ústavní stížnosti však nejsou průkazné ani přesvědčivé, jde o neověřené xerokopie, jejichž text je zčásti nečitelný; jejich pravost a přesný obsah by bylo nutno podrobit znaleckému technickému zkoumání. V podobě, předložené stěžovatelkou, tyto listiny nemohou vyvrátit závěr Nejvyššího správního soudu o opožděnosti blanketní kasační stížnosti stěžovatelky. Doručenka je listinou mající povahu veřejné listiny. Doručenka, založená na č. l. 156 spisu krajského soudu, obsahuje veškeré nezbytné a relevantní údaje uvedené v ustanovení § 50g odst. 1 o. s. ř., které umožnily soudu učinit závěr o datu doručení zásilky - rozsudku krajského soudu právnímu zástupci stěžovatelky a s ohledem na záznam o přijetí telefaxového podání stěžovatelky i rozhodnout o odmítnutí kasační stížnosti pro její opožděnost.
Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu