Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 11. července 2013 ve věci ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Aps 3/2013-10 ze dne 28. března 2013, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. července 2013, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Aps 3/2013-10 ze dne 28. března 2013.

II. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.

Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle ustanovení § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle ustanovení § 29 a ustanovení § 30 odst. 1 citovaného zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

Navrhovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel podal dosud již značné množství ústavních stížností a v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad podání a poučen o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude ústavní stížnost odmítnuta. Řada z nich byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že navrhovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů.

Z mnoha řízení vedených Ústavním soudem vyplývá, že navrhovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. řízení

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

I. ÚS 467/09

,

I. ÚS 787/09

,

III. ÚS 291/09

,

IV. ÚS 424/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

atd.).

Navrhovatel je tedy již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu navrhovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již tuto vadu neobsahovalo. Přístup navrhovatele, kdy naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu navrhovatele o ochranu svých vlastních práv.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým (obdobně srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3803/12

a

II. ÚS 3804/12

).

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2013

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj