Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because criminal proceedings remain pending.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Court decision. The applicant argued that his fundamental rights were violated during a criminal trial that had been remanded for a new hearing. The Court ruled the complaint inadmissible because the criminal proceedings were not yet conclusively terminated, leaving the applicant with the right to file a constitutional complaint only after the process concludes.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies, particularly when the underlying criminal proceedings remain pending and have not reached a final conclusion.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Vybírala, zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Brno, Kounicova 11, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2013 č. j. 3 Tdo 12/2013-51, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 16. 5. 2013, doplněnou podáním ze dne 12. 6. 2013, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, přičemž tvrdil, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, porušen měl být i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným unesením Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 5 To 314/2012, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. a), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu (odsuzující) rozsudek soudu prvního stupně a kterým bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto, že se stěžovatel jako obžalovaný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby; dále pak Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu přílišný "aktivismus", jde-li o přezkum rozsudku odvolacího soudu, jakož i nesprávné posouzení problematiky tzv. utajeného svědka a policejní provokace, dále pak upozorňuje na nepřiměřenou dobu trestního řízení a v této souvislosti (zřejmě) na možnost zastavení trestního stíhání.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Ústavní soud dává ve své rozhodovací praxi dostatečně najevo, že ústavní stížností by měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. V souzené věci stěžovatel napadá usnesení Nejvyššího soudu, proti kterému sice není žádný opravný prostředek (s výjimkou obnovy řízení) přípustný, na straně druhé jde o rozhodnutí, jímž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že věc dosud nebyla pravomocně ukončena, soudní řízení nadále probíhá, přičemž stěžovatel se po jeho skončení (resp. po vyčerpání všech procesních prostředků ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) bude moci s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, pokud (vůbec) taková potřeba vyvstane.
Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud, v souladu se svou konstantní judikaturou [viz např. usnesení ze dne 30. 3. 2006
sp. zn. IV. ÚS 125/06
(U 4/40 SbNU 781)], ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu