Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding child support and guardian participation.

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Č., zastoupené JUDr. Petrem Mimochodkem, advokátem, se sídlem Nuselská 375/98, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.řijna 2012, č. j. 17 Co 380/2012-95, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. června 2012, č. j. 50 P 199/2012-71, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ve včas podané ústavní stížnosti, která v rozhodné části splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí obecných soudů pro rozpor a ústavně zaručenými právy plynoucími z čl. 32 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 36 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl napadeným rozsudkem, že výživné naposledy stanovené otci na nezletilou M. Č., rozhodnutím Okresního soudu v Mělníku č. j. 42 P 380/2004-39 ze dne 8. 3. 2005 na částku 1 500 Kč se s účinností od 31.1.2012 zvyšuje na částku 4 800 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Dluh na výživném za dobu od 31. 1. 2012 do 30. 6. 2012 ve výši 9 000 Kč je otec povinen zaplatit ve splátkách po 1.000,--Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje červencem 2012 do zaplacení. Řízení o úpravě styku otce s nezletilou se zastavuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání otce rozhodl Městský soud v Praze, že (I) rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o zvýšení výživného mění jen tak, že jeho výše činí 3 800 Kč měsíčně, jinak se v tomto výroku potvrzuje. (II) Ve výroku o dlužném výživném se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 31. 1. 2012 do 30. 9. 2012 ve výši 6 400 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky nejpozději do 31. 12. 2012. (III) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že při řízení před odvolacím soudem byla porušena základní procesní práva nezletilé dcery, neúčastnil-li se tohoto řízení opatrovník. Stěžovatelka má za to, že neúčast opatrovníka, ač byl omluven, je v řízení, jehož předmětem jsou zájmy nezletilého dítěte, které má opatrovník v takovém řízení zastupovat základním pochybením a omezením práv dítěte. Dále stěžovatelka namítá, že nebyly dostatečně prokázány majetkové poměry otce vyžádáním zprávy od bank o stavu na jeho účtech, daňového přiznání za rok 2011, údajů o kapitálových pojištěních otce, stavebních spořeních otce, podílových fondech a stavech na těchto účtech. Rovněž měly soudy pochybit v tom, že nezjistily v souladu s ustanovením § 85 odst. 2 zákona o rodině, jaké jsou schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů nezletilé. Soudy dále měly opomenout přihlédnout k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Zdůrazňuje, že péče o nezletilou je náročnější, neboť ta je léčena pro astma bronchiale s opakovanými exacerbacemi a každé 3 měsíce dochází do ordinace specializovaného lékaře. V této souvislosti jsou nutné klimatické ozdravné pobyty. Stěžovatelka uvádí, že v roce 2011 měl otec nadprůměrné příjmy. Dále stěžovatelka uvádí, že ona sama je vážně nemocná, pročež jsou její výdělkové možnosti mimořádně omezené.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že obě napadená rozhodnutí jsou dostatečně konkrétně a logicky odůvodněna a nejsou z nich patrné rysy soudní svévole. Pouze v takovém případě by byl Ústavní soud oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhnout. Ve věci se však ze strany stěžovatelky jedná pouze o polemiku s hodnotícími závěry obecných soudů, do nichž však Ústavní soud není oprávněn zasáhnout, i kdyby dospěl k vlastnímu - odlišnému - závěru (stran výše výživného). Ani rozsah dokazování se Ústavnímu soudu nejeví nedostatečným; ve vztahu k aktuálním příjmům otce bylo dokazování odvolacím soudem doplněno. Co do účasti opatrovníka na řízení, z rozsudku odvolacího soudu je patrno, že opatrovník se vyjádřil k odvolání otce, a navrhl potvrzení prvostupňového rozsudku. Stěžovatelka neuvádí, jak se neúčast opatrovníka na výsledku řízení měla projevit, např. jaké další důkazy a návrhy, nad rámec těch, které učinila sama, mohl činit opatrovník. Ve věci nebylo shledáno nic, co by zakládalo význam předložených námitek z hlediska ústavnosti.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu