Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to lack of constitutional violation.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Šejbla, zastoupeného Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Písku, Komenského 319/6, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 1063/2012-225 ze dne 26. října 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 9 C 284/2010 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Písku rozsudkem č. j. 9 C 284/2010-184 ze dne 11. ledna 2012 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal na žalovaném JUDr. Václavu Kalinovi (dále jen "žalovaný") zaplacení částky 140.271,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil stěžovateli (na základě vzájemné žaloby žalovaného) zaplatit žalovanému částku 7.172,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), vzájemnou žalobu žalovaného o zaplacení částky 1.008,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok III.), uložil stěžovateli zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Písku státem zálohované náklady řízení ve výši 7.700,- Kč (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). K odvolání stěžovatele proti výrokům I. a II. rozhodnutí soudu prvního stupně a k odvolání žalovaného proti výroku V. rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Českých Budějovicích ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., IV. a V. potvrdil (výrok I.), odvolání stěžovatele proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odmítl (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 39.023,- Kč (výrok III.).

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ust. § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů.

Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy rozhodly ve věci stěžovatele svými rozhodnutími v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. Dostatečně zjistily skutkový stav, přičemž jejich skutkovým závěrům nemá Ústavní soud co vytknout, svá rozhodnutí také logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, vypořádaly se dostatečně s relevantními námitkami stěžovatele a jejich skutkové a právní závěry podle náhledu Ústavního soudu nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tedy žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 10. června 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu