Constitutional Court dismisses appeal on costs as claim is clearly unfounded and previously rejected.

Ústavní soud rozhodl v senátě v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní společnosti GRATO, spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, AK se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013 č. j. 124 EC 558/2010-32, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí.

Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Ostravě vyhověl žalobě stěžovatelky a zavázal žalovaného Michala Koziela povinností zaplatit jí částku 1 008 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uhradit náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II.). Z odůvodnění náhradově nákladového výroku je zřejmé, že přiznaná částka představovala náklady za zaplacený soudní poplatek, náklady právního zastoupení soud stěžovatelce nepřiznal, neboť je s ohledem na okolnosti případu nepovažoval za účelně vynaložené.

V ústavní stížnosti stěžovatelka rozhodnutí soudu oponovala, bližší obsah její argumentace netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelce, účastníku řízení i Ústavnímu soudu známa. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, který odůvodnila nejednotným, dle jejího názoru často i svévolným, rozhodováním obecných soudů v bagatelních věcech.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně konstatuje, že zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti je dána také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou. Tak je tomu i v projednávané věci. Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi, kterými stěžovatelka brojila proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků obecných soudů vydaných v obdobných sporech, se Ústavní soud ve svých senátech opakovaně zabýval a právní názor na soudní výklad ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a z něho plynoucí pravidlo, dle něhož lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, v těchto věcech shledal ústavně konformním.

Svůj neměnný postoj k dané právní problematice Ústavní soud vyjádřil v mnoha ze svých předchozích rozhodnutích, v nichž podrobně vyložil, z jakých důvodů nemůže argumentace stěžovatelky obstát (srov. zejména nález

sp. zn. I. ÚS 988/12

ze dne 25. 7. 2012 či usnesení

sp. zn. III. ÚS 852/12

ze dne 5. 4. 2012,

sp. zn. II. ÚS 853/12

ze dne 12. 4. 2012,

sp. zn. IV. ÚS 1777/12

ze dne 16. 8. 2012,

sp. zn. I. ÚS 4747/12

ze dne 15. 1. 2013 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Rozhodovací důvody jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy, stěžovatelce i účastníku řízení jsou nepochybně známy, a proto na ně postačí pouze odkázat.

Co se týče návrhu stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedeného ustanovení občanského soudního řádu, jedná se o návrh akcesorický, který sdílí osud ústavní stížnosti, což plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení III. ÚS 4633/12 ze dne 10. 1. 2013).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2013

Jan Musil, v. r.

předseda senátu