Constitutional Court dismisses appeal as manifestly unfounded due to prior identical rulings on legal costs.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by GRATO, spol. s r. o., against a district court ruling awarding legal costs. The applicant argued that courts arbitrarily denied reimbursement for legal representation fees in minor cases, violating her constitutional rights. The court dismissed the appeal as manifestly unfounded because the applicant had previously challenged similar cost allocations in identical proceedings, which the Constitutional Court had already ruled against.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Repeated constitutional complaints based on identical arguments regarding legal costs, previously found unfounded by the Constitutional Court, are manifestly unfounded and must be dismissed.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké, soudce Stanislava Balíka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní společnosti GRATO, spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, AK se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013 č. j. 124 EC 625/2010-27, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí.
Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Ostravě vyhověl žalobě stěžovatelky a zavázal žalovaného Tomáše Huka povinností zaplatit jí částku 1 008 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uhradit náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II.). Z odůvodnění náhradově nákladového výroku je zřejmé, že přiznaná částka představovala náklady za zaplacený soudní poplatek, náklady právního zastoupení soud stěžovatelce nepřiznal, neboť je s ohledem na okolnosti případu nepovažoval za účelně vynaložené.
V ústavní stížnosti stěžovatelka rozhodnutí soudu oponovala, bližší obsah její argumentace netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelce, účastníku řízení i Ústavnímu soudu známa. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, který odůvodnila nejednotným, dle jejího názoru často i svévolným, rozhodováním obecných soudů v bagatelních věcech.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně konstatuje, že zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti je dána také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou. Tak je tomu i v projednávané věci. Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi, kterými stěžovatelka brojila proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků obecných soudů vydaných v obdobných sporech, se Ústavní soud ve svých senátech opakovaně zabýval a právní názor na soudní výklad ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a z něho plynoucí pravidlo, dle něhož lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, v těchto věcech shledal ústavně konformním.
Svůj neměnný postoj k dané právní problematice Ústavní soud vyjádřil v mnoha ze svých předchozích rozhodnutích, v nichž podrobně vyložil, z jakých důvodů nemůže argumentace stěžovatelky obstát (srov. zejména nález
sp. zn. I. ÚS 988/12
ze dne 25. 7. 2012 či usnesení
sp. zn. III. ÚS 852/12
ze dne 5. 4. 2012,
sp. zn. II. ÚS 853/12
ze dne 12. 4. 2012,
sp. zn. IV. ÚS 1777/12
ze dne 16. 8. 2012,
sp. zn. I. ÚS 4747/12
ze dne 15. 1. 2013 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Rozhodovací důvody jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy, stěžovatelce i účastníku řízení jsou nepochybně známy, a proto na ně postačí pouze odkázat.
Co se týče návrhu stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedeného ustanovení občanského soudního řádu, jedná se o návrh akcesorický, který sdílí osud ústavní stížnosti, což plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení III. ÚS 4633/12 ze dne 10. 1. 2013).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2013
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu