Constitutional complaint dismissed for inadmissibility due to failure to use available legal remedies regarding guardian appointment.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Marcela Havelky, zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 505/2012-52 ze dne 29. listopadu 2012, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 25 C 289/2007-26 ze dne 7. srpna 2007, spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti CASPER Consumer Finance a. s., se sídlem Šafránkova 1, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 12. února 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich mu bylo rozsudkem soudu prvního stupně uloženo zaplatit vedlejší účastnici řízení částku 136.956,30 Kč s příslušenstvím z titulu leasingové smlouvy. Usnesením odvolacího soudu bylo jako opožděně podané odmítnuto jeho odvolání. Tvrdí, že byla porušena jeho základní práva podle s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně namítá, že ačkoliv již od 13. července 2006 bydlel na své současné adrese, byla v žalobě ze dne 8. listopadu 2006 uvedena jako jeho adresa P., na které se nezdržoval. Tam mu rovněž byl neúspěšně doručován platební rozkaz, vydaný soudem prvního stupně 31. ledna 2007. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 7. června 2007 ustanovil stěžovateli, coby osobě neznámého pobytu, jako opatrovníka pracovnici tohoto soudu. Soudu prvního stupně vytýká, že nezjišťoval jeho pobyt, či místo kde se zdržuje, popřípadě kde je zaměstnán. Ústní jednání proběhlo dne 7. srpna 2007 bez jeho účasti a nedostavila se k němu ani ustanovená opatrovnice, která rovněž nepodala odvolání. Tím hrubě poškodila jeho práva a zájmy. S žalobním návrhem nesouhlasí, protože vozidlo z leasingové smlouvy mu bylo neoprávněně odňato, a uplatněná pohledávka neodpovídá smluvnímu ujednání. Soudu prvního stupně v té souvislosti vytýká, že řádně nezjistil skutkový stav věci. Odvolacímu soudu vytýká, že považoval doručení rozsudku opatrovnici za řádné. Odvolává se na právní názory obsažené v nálezech

sp. zn. III. ÚS 2894/07

(N 193/58 SbNU 707),

sp. zn. II. ÚS 629/04

(N 69/36 SbNU 731) a dalších.

3. Dále stěžovatel s ohledem na to, že pobírá minimální mzdu a je na něj vedena exekuce, nemá majetek a srážky ze mzdy jsou pro něj likvidační a přivádějí jej do krajní nouze, navrhuje, aby byla odložena vykonatelnost napadených rozhodnutí. Má za to, že odložení vykonatelnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem a hrozí mu nepoměrně větší újma, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze tedy podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona).

6. Podle § 229 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb. lze žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

7. Namítá-li stěžovatel neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka, měl k dispozici shora označený procesní prostředek. Na ten byl ostatně stěžovatel upozorněn již odvolacím soudem v napadeném usnesení. Stěžovatel však v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by tohoto procesního prostředku využil, aniž by napadal rozhodnutí o něm.

8. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona. Tím byl současně odmítnut i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2013

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj