Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court rulings on electricity theft damages.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze, Karolíny Světlé 301/8, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012 č. j. 25 Cdo 2617/2010-471 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. 1. 2010 č. j. 69 Co 315/2009-424, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - zrušil v záhlaví označené rozsudky obecných soudů.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 3. 2009 č. j. 25 C 185/2008-389 uložil žalované Marii Králové (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnici) povinnost zaplatit stěžovatelce částku 328 610 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 5. 2008 do zaplacení.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání vedlejší účastnice rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 264 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 5. 5. 2008 do zaplacení potvrdil, jinak jej v tomto výroku změnil tak, že ohledně částky 64 255 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl.

Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem stěžovatelčino dovolání podle § 243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl; konstatoval, že je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, avšak není důvodné.

V ústavní stížnosti stěžovatelka setrvává v přesvědčení, že cenu zaplacenou za "vyfakturovanou elektřinu" nelze odečíst od náhrady škody požadované z titulu neoprávněného odběru elektřiny (s poukazem na konkretizované vyhlášky Energetického regulačního úřadu), neboť jde o "dva skutkově odlišné nároky", které "navíc svědčí ve prospěch dvou odlišných právních subjektů", tj. jí (jako provozovateli distribuční soustavy) a společnosti ČEZ Prodej, s. r. o. (obchodníku s elektřinou, resp. dodavateli).

Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud porušení ústavních práv a svobod stěžovatelky neshledal.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci a Nejvyšší soud (s poukazem na vlastní usnesení ze dne 14. 12. 2005 sp. zn. 25 Cdo 916/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR C. H. BECK pod C 4024, rozsudek ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, uveřejněný tamtéž pod C 4271, a rozsudek ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3287/2009) ústavněprávně přijatelně vymezily vztah mezi zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a občanským zákoníkem jakožto poměr mezi zákonem speciálním a obecným.

Z hledisek ústavněprávního přezkumu úvahám dovolacího soudu, že poskytl-li odběratel (vedlejší účastnice) dodavateli platby za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby odečíst od vyčíslené náhrady škody, nelze ničeho vytknout; ostatně v opačném případě by byl neoprávněně zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli žádnou částku za měřenou elektřinu neuhradil ("úplný neplatič").

Dovolací soud reflektoval i namítanou skutečnost, že příjemce plateb za naměřenou spotřebovanou elektřinu (dodavatel) je odlišný od příjemce náhrady za neoprávněný odběr (tj. od distributora).

Oproti názoru stěžovatelky tudíž jest mít rozhodnutí obecných soudů i za adekvátně odůvodněná.

Shrnutím uvedeného nelze než dospět k závěru, že námitky uplatněné stěžovatelkou nejsou způsobilé posunout věc její ústavní stížnosti do ústavněprávní roviny; že Ústavní soud není běžnou přezkumnou instancí, bylo vyloženo již v předchozím. Stěžovatelce se tedy zásah do základních práv doložit nepodařilo.

Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z řečeného vyplývá, že tak je tomu v dané věci.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu