Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1528/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.1528.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Numero d'incarto III.ÚS 1528/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černoty against administrative court decisions. The applicant repeatedly failed to comply with the mandatory requirement of legal representation by a lawyer, despite numerous prior warnings and a history of over 150 submissions to the Court. Although the Court acknowledged that repeated warnings in identical cases might be ineffective, it ultimately rejected the complaint to uphold the statutory requirement for legal counsel.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of legal representation by a lawyer, even if prior warnings have been issued.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal legal counsel requirement procedural defect Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 and § 31 of the Act on the Constitutional Court (Act No. 182/1993 Coll.)
§ 41 letter b) of the Act on the Constitutional Court
§ 72 paragraph 3 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 1 letter a) of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 257/09
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P.
I. ÚS 467/09
Soudce zpravodaj JUDr. Vojen Güttler není vyloučen z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod V podání ze dne 4. 5. 2009, doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 5. 2009, vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudce Ústavního soudu JUDr. Vojena Güttlera, který je soudcem zpravodajem ve věci jeho návrhu. Námitka je odůvodněna tím, že tento soudce vystupuje jako soudce zpravodaj i v jeho věci vedené pod
I. ÚS 787/09
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci návrhu P.
III. ÚS 291/09
Ústavní soud rozhodl dne 22.
IV. ÚS 424/09
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. Č., bez právního zastoupení, na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2009, č.j. 3 Aps 7/2008-56, a návrhu na zrušení ustanovení § 14 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto:
III. ÚS 1204/10
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 20.
II. ÚS 1778/10
Ústavní soud rozhodl dne 1.
II. ÚS 289/11
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci návrhu P.
I. ÚS 783/12
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10.
I. ÚS 2783/12
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr.
II. ÚS 3748/12
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesením Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Aps 3-5/2013 a 2 As 24-26/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podáním ze dne 2. května 2013, a doručeným Ústavnímu soudu dne 14. května 2013, stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení Nejvyššího správního soudu. Ačkoliv byl již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje. Stěžovatel jako v množství jiných podání nedostál zejména požadavku povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Z vnitřní evidence Ústavního soudu se podává, že stěžovatel Ústavnímu soudu od roku 2007 adresoval více než 150 podání, ve vztahu ke kterým byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (viz např. řízení vedená pod

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

I. ÚS 467/09

,

I. ÚS 787/09

,

III. ÚS 291/09

,

IV. ÚS 424/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

,

I. ÚS 783/12

,

I. ÚS 2783/12

,

II. ÚS 3748/12

).

2. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech stěžovatele opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti, ve vztahu k požadavku právního zastoupení, poučení není nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

3. Ústavní soud má současně za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená dvouměsíční lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, zejména pak v případě stěžovatele, který se na Ústavní soud obrátil již téměř čtyřmi sty podáními. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby i v tomto řízení byl stěžovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

4. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s více jak dvěma sty obdobnými usneseními) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu