Constitutional Court dismisses constitutional complaint as untimely due to missed 60-day filing deadline. Stipulated time limit is mandatory and cannot be extended by the Court.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the Mitruse brothers against final court judgments from 2007 and 2009. The applicants argued that their fundamental rights were violated by these decisions, but the Court found the complaint untimely because it was submitted well beyond the mandatory 60-day limit following the last procedural remedy. The Court ruled that this statutory deadline is binding and cannot be extended or waived, rendering the complaint inadmissible regardless of the merits of the underlying rights violations.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court is bound by a mandatory 60-day filing deadline for constitutional complaints, which cannot be extended or waived by the Court itself.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatelů Alexandra Mitruse a Miroslava Mitruse, zastoupených JUDr. Miroslavem Soukupem, advokátem, se sídlem Na Harfě 7, Praha 9, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 10. 2007, č. j. 45 T 199/2007-189, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2007, č. j. 11 To 513/2007-274, za účasti Okresního soudu v Semilech a Krajského soudu v Hradci Králové, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 10. 2012 se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.
Na základě § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do dne 31. 12. 2012 lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán.
Z podané ústavní stížnosti a jejich příloh je zřejmé, že stěžovatelé napadají rozsudky obecných soudů, které nabyly právní moci již v roce 2007. Konkrétně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2007, č. j. 11 To 513/2007, nabylo právní moci dne 20. 12. 2007. Téhož dne nabyl právní moci i rozsudek soudu prvního stupně. Ačkoliv bylo následně u Okresního soudu v Tachově pod
sp. zn. 10 C 103/2008 vedeno v civilní větvi soudnictví řízení o náhradě škody, nejedná se o pokračování trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Tachově pod
sp. zn. 4 T 199/2007. Důsledkem toho je, že ústavní stížnost byla podána opožděně.
Ústavní soud dodává, že stěžovatelé na titulní straně své ústavní stížnosti zmínili i další rozhodnutí obecných soudů (rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 12. 2009, č. j. 10 C 103/2008-142, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2010, č. j. 24 Co 234/2010-171, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2012, č. j. 25 Cdo 4151/2010-202), proti nimž by čistě hypoteticky bylo možno podat včasnou ústavní stížnost. Nicméně z obsahu ústavní stížnosti z ničeho nevyplývalo, že by stěžovatelé proti těmto rozsudkům jakkoliv brojili, shledávali v něčem zásah do svých ústavně zaručených práv a navrhovali jejich zrušení. Z toho důvodu Ústavní soud shledal, že jejich uvedení mělo za cíl pouze to, aby byla ústavní stížnost shledána jako včasná, a proto se Ústavní soud jejich přezkumem nemohl zabývat.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2013
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj