Constitutional Court dismisses appeal claiming lack of service on non-residential address violated due process rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jiří Limberský against the enforcement of an arbitration award. The applicant argued that the award lacked legal force because it was served on an address where he did not reside, violating his right to defense. The court found the lower courts' reasoning sufficient, noting the applicant had explicitly designated the served address as his residence in the underlying contract. Consequently, the court determined no constitutional violation occurred and dismissed the appeal.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 46b odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu; The Constitutional Court holds that service of process on an address designated by the party as their residence in a contract constitutes valid service, even if the party is temporarily absent, provided the lower court's reasoning respects statutory conditions without arbitrary discretion.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti Jiřího Limberského, zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Hebkým, advokátem se sídlem v Brně, Osiková 33, proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 78 EXE 1954/2011 ze dne 1. srpna 2011 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Co 354/2012 ze dne 24. srpna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.
Prvým v záhlaví označeným rozhodnutím byla soudem I. stupně nařízena exekuce na majetek stěžovatele na podkladě rozhodčího nálezu sp. zn. BUL J 3117/2010 ze dne 17. 1. 2011, který vydal rozhodce JUDr. Radim Kuchta. Druhým z označených rozhodnutí bylo usnesení soudu I. stupně odvolacím soudem jako věcně správné potvrzeno, když odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce stěžovatele o tom, že rozhodčí nález nenabyl právní moci a nestal se vykonatelným, neboť mu nebyl řádně doručen.
V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel obdobně jako v odvolání tvrdí, že rozhodčí nález nenabyl právní moci a nestal se vykonatelným, neboť v době jeho vydání se na adrese, na kterou mu bylo doručováno, nezdržoval, ani tam nebydlel, v té době byla adresa jeho trvalého pobytu B., což odvolací soud nikterak neprošetřoval. Je přesvědčen o tom, že v jeho případě mělo být postupováno podle ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. a jako fyzické osobě mu mělo být doručováno na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Tento postup nebyl dodržen, což způsobilo, že se nemohl seznámit s předmětným rozhodčím nálezem a v rámci rozhodčího řízení se bránit, v důsledku čehož, podle něj, došlo k porušení shora označených práv.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dostatečně reagoval na odvolací námitky stěžovatele (obdobné jako námitky ústavní stížnosti) poukazem na to, že rozhodčí nález se týkal úvěrové smlouvy, přičemž sám stěžovatel v ní jako své trvalé bydliště a doručovací adresu uvedl adresy, na které byl následně rozhodčí nález doručován. Uzavřel pak, že pokud v rámci rozhodčího řízení bylo doručováno na adresu přímo stěžovatelem uváděnou jako adresu doručovací, pak bylo doručováno zcela v souladu s platným zněním občanského soudního řádu. Toto odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje Ústavní soud za dostatečné, nevykazující prvky libovůle, naopak respektující a zohledňující podmínku uvedenou v návětí ustanovení § 46b o. s. ř., pročež lze na ně zcela odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud neshledal, a proto byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu