Constitutional complaint dismissed as premature due to pending appeal at Supreme Court.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a prisoner against a district judge's exclusion from criminal proceedings. The petitioner argued violations of fundamental rights, but the Court found the appeal to the Supreme Court was the final remedy. Consequently, the complaint was declared inadmissible because it was filed before the Supreme Court's decision on the appeal.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if filed before the final decision of the Supreme Court on a pending appeal, as the appeal constitutes the last means of legal protection.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavel Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., t. č. Věznice Horní Slavkov, zastoupeného JUDr. Jaromírem Štůskem, advokátem, se sídlem AK Ocelářská 35/1354, Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. listopadu 2012 sp. zn. 4 To 425/2012 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 17. srpna 2012 sp. zn. 2 T 26/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž nebyl samosoudce Okresního soudu v Lounech JUDr. Petr Šilhan vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci. Stěžovatel tvrdil, že v trestním řízení byla porušena jeho základní práva, a to čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem o Ústavním soudu.
Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že ve věci stěžovatele probíhá dovolání u Nejvyššího soudu, které je vedeno pod sp. zn. 3 Tdo 421/2013, a dosud nebylo rozhodnuto.
Posledním prostředkem k ochraně práva je zde tedy v důsledku volby procesního postupu (nejen) stěžovatele podané dovolání. Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu, a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne stěžovateli běžet dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání (srov. též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soffer proti České republice č. 31419/04 ze dne 8. listopadu 2007). Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je tedy předčasné. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, protože pokud by jeho dovolání neuspělo, bude moci popř. zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení.
Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítnuta jako nepřípustná.
Poučení: Proti usnesen Ústavního soudu n e n í odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. května 2013
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj