Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding litigation costs and request to repeal Civil Procedure Code section 202.2 as clearly unfounded.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court ruling awarding litigation costs. The complainant argued that the awarded amount was insufficient compared to previous cases, but the court noted this pattern had been rejected in dozens of prior decisions. The court determined the complaint was clearly unfounded and the legislative request was accessory to the main complaint, thus rejecting both without further analysis.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 43 odst. 2 písm. a) a b); Law č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 202 odst. 2; Constitutional complaints regarding litigation cost awards are clearly unfounded when based on inconsistent prior rulings, and accessory requests to repeal statutes are rejected if the main complaint lacks merit.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., IČ 41033281, se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. února 2013 č. j. 160 EC 675/2010-39, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I. Stěžovatelka se domáhá, pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti uvedené, zrušení výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě, uvedeného v záhlaví tohoto usnesení. Rozsudek byl vydán v občanskoprávním sporu mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a Davidem Sedlmajerem jako žalovaným. Předmětem sporu bylo nezaplacené jízdné v prostředku městské hromadné dopravy ve výši 8,- Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1000,- Kč. Napadeným výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.246,- Kč.
Stěžovatelka vyjadřuje nespokojenost s tím, že jí byla přiznána náhrada nákladů řízení toliko ve výši 2.246,- Kč, ačkoliv uplatňovala přiznání částky vyšší.
Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaným v obdobných sporech vedených stěžovatelkou, posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod
sp. zn. I. ÚS 988/12
Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i v odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.
Jde-li o návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., s ústavní stížností spojený, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrh akcesorický, sdílející osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. 10. 2012
sp. zn. II. ÚS 3664/12
a ze dne 4. 10. 2012
sp. zn. III. ÚS 3487/12
), kterému ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. 10. 2012
sp. zn. IV. ÚS 3477/12
). Bylo přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.
Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu pak rovněž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a), event. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu