Constitutional Court dismisses appeal as factual dispute is not a violation of fair trial rights.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the appellant against lower court rulings in a criminal case. The appellant argued that the courts failed to conduct crucial evidence, creating a massive discrepancy between the evidence and the factual findings regarding guilt. The court dismissed the appeal because the appellant had already raised these specific evidentiary objections during the trial, appeal, and retrial proceedings, and the Constitutional Court lacks the authority to re-evaluate factual assessments absent a violation of constitutional safeguards.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may not re-evaluate the factual findings of ordinary courts based on a mere disagreement with the evidence assessment unless such disagreement constitutes a violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem, AK se sídlem 1. máje 398, 739 61 Třinec, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2011 sp. zn. 3 T 114/2010, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. 7 To 175/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012 sp. zn. 11 Tdo 176/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností napadl stěžovatel shora označená rozhodnutí obecných soudů, v nichž spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Konkrétně stěžovatel obecným soudům vytknul, že neprovedly celou řadu důkazů, jež byly pro zjištění skutkového stavu a učinění závěru o vině stěžovatele klíčové (např. důkaz o existenci ICQ účtu stěžovatele, důkazy stran profilu, který měl stěžovatel založit apod.), a že v důsledku toho panuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozeným skutkovým stavem.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů, které jsou především povolány k rozhodování o vině a trestu (čl. 40 odst. 1 Listiny), je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. To však není stěžovatelův případ.
Obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika se skutkovými závěry obecných soudů. V této souvislosti Ústavní soud především konstatuje, že námitky nyní přednesené uplatnil stěžovatel již v průběhu trestního řízení v rámci své obhajoby a zejména opakovaně v odvolání a dovolání, přičemž argumentace ústavní stížnosti je téměř totožná s odůvodněním uplatněným stěžovatelem v těchto opravných prostředcích.
Ústavní soud zdůrazňuje svoji ustálenou rozhodovací praxi, z níž vyplývá, že stěžovatelova skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit porušení ústavních práv. Jak shora uvedeno, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat obecnými soudy provedené hodnocení důkazů ve smyslu zaujetí odlišných skutkových závěrů, nejedná-li se o rozpory mezi provedenými důkazy a vyvozeným skutkovým stavem zakládajícími vykročení z mezí ústavních kautel. Takové vybočení z ústavních postulátů v dané věci zjištěno nebylo.
Obecné soudy dostály ústavním požadavkům kladeným na dokazování v trestním řízení. Úvahy soudů vztahující se k důkaznímu řízení se zakládají na racionální argumentaci a jsou v souladu s principem nezávislého soudního rozhodování. Důkazy byly provedeny v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu, na jehož základě mohly obecné soudy vyslovit ústavně konformní závěr o vině stěžovatele a nadbytečnost provádění dalších důkazů byla obecnými soudy řádně vysvětlena. Výhrady stěžovatele, s nimiž se již obecné soudy opakovaně přesvědčivě vypořádaly, nejsou způsobilé závěr o ústavní konformitě procesu zjišťování skutkového stavu nikterak ohrozit. S ohledem na uvedené tak Ústavní soud může na rozhodnutí obecných soudů - maje je i jinak za ústavně souladná - odkázat (srov. zejména str. 3 - 7 napadeného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku).
Ústavní soud tedy uzavírá, že právo stěžovatele na spravedlivý proces nebylo rozhodnutím obecných soudů nijak dotčeno. Napadená rozhodnutí byla řádně odůvodněna, důkazy byly řádně vyhodnoceny a právní závěry v napadených rozhodnutích obsažené nebyly v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. května 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu