Constitutional complaint dismissed as time-barred and procedurally inadmissible due to exhaustion of remedies.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the Prague Public Transport Company against a higher court's decision to reject a delayed appeal. The complainant argued that the higher court erred by dismissing the appeal solely on timing grounds without examining the alleged clerical error in the data box delivery date, which allegedly violated her right to a fair trial. The court ruled that since the complainant admitted the delay stemmed from internal organizational mistakes, the appeal was clearly unfounded, and because she had not exhausted all available legal remedies, the complaint was procedurally inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 et seq. of the Act on the Constitutional Court; § 43 of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, and it is clearly unfounded if the applicant admits the delay was caused by their own internal errors.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, zastoupené JUDr. Ing. Danielem Prouzou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. 4 To 4/2013 a proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, výnosů a praní peněz, 2. oddělení ze dne 30. 11. 2012 č. j. OKFK-298-258/TČ-2011-251203, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví označená usnesení orgánů činných v trestním řízení.
Shora uvedeným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl jako opožděnou stěžovatelčinu stížnost proti rovněž napadenému usnesení policejního orgánu, jímž byla stěžovatelce dle ustanovení § 66 odst. 1 tr. řádu uložena pořádková pokuta ve výši 40 000 Kč s odůvodněním, že (v postavení poškozené) nevyhověla výzvě k předložení vyžádaných smluv a účetních listin ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 tr. řádu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká vrchnímu soudu, že se nezabýval důvody, které způsobily, že stížnost proti usnesení policejního orgánu byla podána opožděně ("mylné vyznačení data doručení do datové schránky" vlastním zaměstnancem); tím mělo být porušeno její právo zakotvené v ustanovení čl. 36 Listiny, neboť za této situace bylo na vrchním soudu, aby stížnost věcně posoudil, a aby se vyjádřil k předestřené obraně proti uložení pořádkové pokuty. V dalším pak stěžovatelka obsáhle oponuje rozhodnutí policejního orgánu; vznesené námitky však - z důvodu uvedených níže - rekapitulovat netřeba.
Ústavní stížnost je částečně zjevně neopodstatněná a částečně nepřípustná.
Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Dle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti lze stručně odůvodnit uvedením příslušného zákonného důvodu.
Ve vztahu k napadenému usnesení vrchního soudu je bez pochybností namístě hodnocení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné; stěžovatelka v ústavní stížnosti sama připouští, že její stížnost byla vskutku podána opožděně, a okolnosti, které k tomu vedly, pakliže spočívají v nesprávných (chybných) postupech v rámci její vnitřní organizace, jsou evidentně nevýznamné. Jestliže shodně uvažoval i vrchní soud, pak o porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny nemůže být řeč.
Je-li úsudek vrchního soudu o opožděnosti stěžovatelčiny stížnosti správný i ústavně konformní, je namístě rovněž tomu korespondující závěr, že v části směřující proti usnesení policejního orgánu není ústavní stížnost dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná; je tomu tak proto, že tím stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti řádně nevyčerpala veškeré procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (srov. princip subsidiarity ústavní stížnosti).
Věcnými námitkami proti samotnému rozhodnutí o udělení pořádkové pokuty proto nebyl důvod (ani procesní prostor) se jakkoli zabývat.
Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost zčásti dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a zčásti dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu