Constitutional Court dismisses complaint against Supreme Court's procedural error in case header as legally insignificant.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by RUCHSTAV HOLDING a.s. against procedural errors in lower court decisions. The applicant argued that the Supreme Court incorrectly cited a case number, but the Court found this error did not infringe upon fundamental rights. Consequently, the Court dismissed the complaint under § 43(2)(a) of the Constitutional Court Act for being obviously unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 et seq. of the Act on the Constitutional Court; § 43(2)(a) of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court may dismiss a complaint if it is obviously unfounded without further examination, as the alleged procedural error in a case header does not constitute a violation of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti společnosti RUCHSTAV HOLDING a. s., sídlem v Bruntále, Třída práce 15/1710, zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem Praha 5, Duškova 917/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012 sp. zn. 20 Cdo 3044/2012, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. 10 Co 1130/2010 a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 1 E Nc 195/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v její exekuční věci.
Dle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti lze stručně odůvodnit uvedením příslušného zákonného důvodu.
Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
Stěžovatelka vytýká v ústavní stížnosti Nejvyššímu soudu pochybení v dvojím směru.
Namítá-li, že Nejvyšší soud nesprávně označil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu, jestliže namísto č. j. 10 Co 1130/2010-48 uvedl č. j. 10 Co 1130/2010-748, je bez dalšího zjevné, že tím - v řízení, jímž byl stěžovatelčin mimořádný opravný prostředek odmítnut jako subjektivně nepřípustný - žádné stěžovatelčino základní právo zasáhnout nemohl, nehledě na to, že o identitě dotčeného rozhodnutí pochyb není, a o čem a jak jím bylo rozhodnuto, nepochybuje ani sama stěžovatelka. Zcela nepřípadný je pak její odkaz na závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 Cdo 4/94, neboť se týkají procesní otázky na první pohled zcela odlišné, a průmět do věci nyní posuzované je objektivně vyloučen.
Důvodnou není ani námitka, jež stěžovatelka vyslovuje na druhém místě. I kdyby nebyl správný údaj obsažený v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu (že sama návrh na zastavení exekuce nepodala), z obsahu stěžovatelkou "k důkazu" připojené listiny se podává, že obstojí - coby rozhodné - jeho zjištění, že nepodala odvolání proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut její návrh, pakliže zmíněná listina je stejnopisem odvoláním proti zamítnutí návrhu na zastavení exekuce jiného povinného - společnosti RH leas, v likvidaci (takové odvolání implikuje posouzení jakožto podané osobou neoprávněnou).
Přestože petitorně směřuje projednávaná ústavní stížnost rovněž proti rozhodnutím soudu prvního stupně a soudu odvolacího, stěžovatelka v ústavní stížnosti vůči nim žádnou námitku nevznáší, a jejich ústavní konformita tak nebyla zpochybněna.
Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Z řečeného se podává, že důvod k užití tohoto ustanovení je v dané věci dán.
Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu