I.ÚS 1383/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.1383.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court's criminal judgment on evidence evaluation and trial length.

Numero d'incarto I.ÚS 1383/13

Autorità giudiziaria Ústavní soud České republiky

Giurisdizione

Cechia (CZ)

Data della decisione 2013-05-15

Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Apri la fonte ufficiale Versione Markdown leggibile dalle macchine (.md)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's criminal decision, finding the appeal clearly unfounded. The applicant argued that evidence was misinterpreted and the trial duration was excessive, but the Supreme Court had already adequately addressed these points within its reasoning. The Court ruled that the Supreme Court's assessment of evidence did not exceed rational limits and that the applicant failed to directly confront the court's specific arguments.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints against criminal judgments are dismissed when the Supreme Court's reasoning sufficiently addresses the applicant's arguments and the applicant fails to directly confront the court's specific evaluation of evidence.

Parole chiave

Generato dall'IA

constitutional complaint criminal appeal evidence evaluation trial duration Supreme Court review rational assessment unfounded appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

265i odst. 1 písm. b) trestního řádu

§ 81 odst. 1 trestního zákoníku

§ 84 trestního zákoníku

1 ve spojení s § 84 trestního zákoníku.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

I. ÚS 55/04

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 18. srpna 2004 ve věci ústavní stížnosti V. Š. proti usnesení Nejvyššího soudu z 8. 10. 2003 sp. zn. 3 Tdo 1128/2003, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 11. 6. 2003 sp. zn. 12 To 69/2003 a proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 16. 12. 2002 sp. zn. 10 T 12/2002, jímž byl stěžovatel shledán vinným spácháním trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, a proti postupu Ministerstva spravedlnosti při vyřizování podnětu ke stížnosti pro porušení zákona z 11. 8. 2003.

II. ÚS 193/04

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 13. července 2006 ve věci ústavní stížnosti R. Č. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004 sp. zn. 6 Tdo 141/2004, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.

IV. ÚS 216/04

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 28. listopadu 2005 ve věci ústavní stížnosti M. H. a M. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 8 T 124/2001-1116 ze dne 30. 12. 2002, rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 43/03 ze dne 17. 6. 2003 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 114/2004 ze dne 19. 2. 2004, jimiž byli stěžovatelé uznáni vinnými trestným činem podvodu ve stadiu pokusu.

I. ÚS 670/05

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 24. dubna 2006 ve věci ústavní stížnosti D. N. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005 sp. zn. 7 Tdo 1163/2005, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 2005 sp. zn. 1 To 26/2005 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. 28 T 1/2005, jimiž byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví.

II. ÚS 29/06

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 24. ledna 2007 ve věci ústavní stížnosti V. G. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2005 sp. zn. 8 Tmo 5/2005, kterým byl stěžovatel odsouzen pro trestný či vraždy podle § 219 odst. 1 a odst. 2 písm. h) trestního zákona.

I. ÚS 554/04

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 31. března 2005 ve věci ústavní stížnosti P. H. proti usnesení Nejvyššího soudu z 26. 5. 2004 sp. zn. 8 Tdo 358/2004, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ohledně stěžovatelova odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a trestného činu zpronevěry a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

I. ÚS 603/06

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 12. dubna 2007 ve věci ústavní stížnosti R. K. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006 sp. zn. 6 Tdo 631/2006, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání podané z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu.

I. ÚS 2859/09

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Jiřího Nykodýma a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 8. června 2010 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele doc. Ing. L. S., CSc., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 7 Tdo 768/2009 o odmítnutí stěžovatelova dovolání, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2009 č. j. 6 To 83/2008-13702, jímž byl částečně zrušen rozsudek soudu prvního stupně a při nezměněném výroku o vině byl stěžovateli nově uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení ve statutárních orgánech obchodních společností všeho druhu a družstev v trvání 5 let, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2008 č. j. 35 T 8/2003-13328, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zpronevěry a trestným činem podvodu, za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu působení ve statutárních orgánech obchodních společností všeho druhu a družstev v trvání 5 let.

I. ÚS 1305/09

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 8. února 2010 ve věci ústavní stížnosti T. T. proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 53/2009 ze dne 18. 2. 2009, kterým bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné stěžovatelovo dovolání, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 66/2001 ze dne 9. 5. 2002, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody, zákazu činnosti a peněžitému trestu, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení.

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele S. R., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, 160 00 Praha 6, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2013 č. j. 7 Tdo 8/2013-32, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu vydané v jeho trestní věci. Namítal, že v řízení před nalézacím, jakož i odvolacím soudem byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy a rozhodně z nich nelze dovodit jeho vinu. Dále obecným soudům vytkl, že trestní řízení trvalo nepřiměřenou dobu a vyslovil přesvědčení, že po více než deseti letech jeho bezúhonného života není v souladu s účelem zákona, že nad ním v jeho 58 letech byl soudem vysloven dohled probačního úředníka.

Z těchto v návrhu blíže vyložených důvodů, se současným konstatováním, že Nejvyšší soud tato pochybení nenapravil, se stěžovatel cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu nálezem zrušil.

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud dostatečně rozvedl rozhodovací důvody, pro které dovolání stěžovatele odmítl [265i odst. 1 písm. b) trestního řádu]. Poté, co posoudil (v ústavní stížnosti shodně opakované) skutkové námitky stěžovatele, dospěl totiž k závěru, že hodnocení důkazů ze strany obecných soudů jakýmkoliv excesem (nadto extrémním), spočívajícím v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, zatíženo není (srov. kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 55/04

II. ÚS 193/04

IV. ÚS 216/04

I. ÚS 670/05

II. ÚS 29/06

Formuluje-li navrhovatel v ústavní stížnosti opětovně kritiku vůči hodnocení důkazů, s nimi spjaté úvahy Nejvyššího soudu obsažené v odůvodnění napadeného usnesení jakkoliv přímo svou konkrétní oponenturou nekonfrontuje; toliko předkládá poněkud mimosměrně vlastní hodnocení před nalézacím soudem provedených důkazů. Takto nezbývá než konstatovat, že odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež v mezích dovolacího přezkumu dostatečně reaguje na argumentační tvrzení stěžovatele, z ústavněprávního pohledu obstojí.

Na okraj Ústavní soud uvádí, že délku trestního řízení potom zohlednil náležitě Městský soud v Praze (v usnesení ze dne 19. června 2012 sp. zn. 61 To 198/2012) při svých úvahách o přiměřenosti (oproti verdiktu soudu nalézacího plynoucího z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. března 2010 sp. zn. 1 T 152/2010) toliko podmíněného uložení trestu odnětí svobody (srov. nálezy

sp. zn. I. ÚS 554/04

I. ÚS 603/06

I. ÚS 2859/09

I. ÚS 1305/09

) a skutečnost, že shledal potřebu vyslovit nad stěžovatelem dohled je výrazem jeho nezávislého soudního rozhodování učiněného v mezích § 81 odst. 1 ve spojení s § 84 trestního zákoníku.

V důsledku uvedeného posoudil Ústavní soud návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný, a proto bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court's criminal judgment on evidence evaluation and trial length.

Sintesi Legislator

Regesto Legislator

Parole chiave

Disposizioni normative citate

Giurisprudenza citata

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Testo completo