Constitutional Court dismisses NEMOKREDIT's complaint as clearly unfounded regarding bankruptcy objection deadlines. The court rejects the claim that procedural delays invalidated the statute of limitations. The decision upholds the lower courts' rulings on the objection's timeliness. The court finds no violation of fundamental rights. The complaint is rejected as clearly unfounded. The court rejects the claim regarding procedural delays. The decision upholds the lower courts' rulings. The complaint is rejected as clearly unfounded. The court finds no violation of fundamental rights.

Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele NEMOKREDIT, a. s., se sídlem Praha 3, Ondříčkova 39/580, IČ 250 57 111, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem Praha 4, Kaplická 12, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. ledna 2013 č. j. 29 Cdo 4088/2011-349, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2011 č. j. 15 Cmo 26/2011-327 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2011 č. j. 24 Cm 337/2011-294, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zaručených mu čl. 11 odst. 1 a 4, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že se žalobou domáhal vyloučení označených nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty žalovaného úpadce, soud I. stupně ji zamítl s poukazem na její podání po stanovené lhůtě. Soud II. stupně odvoláním napadené výroky potvrdil a Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl pro nepřípustnost. Poukázal na svá tvrzení týkající se dne odeslání a doručení žaloby soudu (podané na základě výzvy ze dne 25. 10. 2001 a obdržené 2. 11. 2001), na další výzvu konkursního soudu, doručenou mu 30. 9. 2008, na kterou reagoval žalobou vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 59/2008. Vyslovil přesvědčení, že konkursní soud dvěma výzvami vytvořil zmatečnou situaci, nelze proto hovořit o tom, že byl k podání vylučovací žaloby řádně vyzván a tedy původní lhůta, jejíž nedodržení soud shledal, nebyla dle něj pro věc rozhodující.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2, písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na obsah dovolání a na znění § 237 a násl. občanského soudního řádu je opodstatněně jako nepřípustné odmítl, když své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Vrchní soud v Praze přezkoumal v napadených výrocích rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, jež mu předcházelo, a poukazem na skutková zjištění a právní závěry Městského soudu v Praze důvodně shledal jeho rozsudek správným. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami žalobce (nyní stěžovatele), když na základě skutečností vyplývajících z důkazů provedených soudem I. stupně vyložil, proč zamítnutí excindační žaloby podané žalobcem po lhůtě k tomu určené bylo důvodné (§ 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání). Na vyčerpávající odůvodnění rozsudků obou soudů lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu