Constitutional Court dismisses constitutional complaint and related requests as clearly unfounded and inadmissible.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. regarding the district court's award of litigation costs. The complainant argued that the awarded amount was lower than the statutory fee schedule, but the Court noted this issue had already been thoroughly addressed and dismissed in numerous prior decisions. Consequently, the Court found the current complaint clearly unfounded and the related requests inadmissible due to procedural bars.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court § 43 odst. 1 písm. e); Law on the Constitutional Court § 43 odst. 2 písm. a), b), c): The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as clearly unfounded or declare related requests inadmissible when the legal arguments have already been comprehensively examined and dismissed in previous rulings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., IČ 41033281, se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2013 č. j. 129 EC 801/2010-43, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I. Stěžovatelka se domáhá, pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti uvedené, zrušení výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě, uvedeného v záhlaví tohoto usnesení. Rozsudek byl vydán v občanskoprávním sporu mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a Vladimírem Bjaloněm jako žalovaným. Předmětem sporu bylo nezaplacené jízdné v prostředku městské hromadné dopravy ve výši 8,- Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1000,- Kč.
Stěžovatelka vyjadřuje nespokojenost s tím, že jí byla přiznána náhrada nákladů řízení toliko ve výši 2.245,- Kč, ačkoliv uplatňovala částku vyšší, odpovídající vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb.
Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaným v obdobných sporech vedených stěžovatelkou, posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod
sp. zn. I. ÚS 988/12
Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i v odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.
Jde-li o návrhy s ústavní stížností spojené, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrhy akcesorické, které sdílejí osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. 10. 2012
sp. zn. II. ÚS 3664/12
a ze dne 4. 10. 2012
sp. zn. III. ÚS 3487/12
), kterým ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. 10. 2012
sp. zn. IV. ÚS 3477/12
). Bylo přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.
K návrhu stěžovatelky na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud uvádí, že tuto vyhlášku Ústavní soud nálezem ze dne 17. 4. 2013
sp. zn. Pl. ÚS 25/12
zrušil, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Projednání návrhu stěžovatelky tedy brání překážka rei iudicatae.
Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona jako návrh nepřípustný a návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu pak rovněž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a), event. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu