Constitutional Court dismisses municipal appeal against administrative court ruling on zoning plan changes. Municipal council challenges Supreme Administrative Court decision altering flood zones in local land plan. Court rejects appeal as unfounded and notes Constitutional Court lacks jurisdiction to re-evaluate administrative court rulings absent constitutional violations.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Obec Kamenice, se sídlem v Kamenici, Ringhofferovo nám. 434, zastoupené JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 2, Slavíkova 23/1568, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2010-247 ze dne 28. srpna 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva na samosprávu domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 1/2010 Ústavní soud zjistil, že v řízení o návrhu spol. Alcan Strojmetal Aluminium Forging, s.r.o. (dále jen "navrhovatel") na zrušení části opatření obecné povahy - změny č. 1 územního plánu stěžovatelky schválené usnesením zastupitelstva stěžovatelky č. 2 dne 12. července 2005 Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem rozhodl, že opatření obecné povahy - změna č. 1 územního plánu stěžovatelky schválená usnesením zastupitelstva stěžovatelky č. 2 dne 12. července 2005 se dnem vyhlášení tohoto rozsudku zrušuje

a) v části regulativy na s. 3 v textu: "m) Záplavové území povodně přirozené v rozsahu daném hranicí ve výkresu č. 1 a č. 3 vč. omezení v tomto území, n) Záplavové území povodně zvláštní v rozsahu daném hranicí ve výkresu č. 1 a č. 3 vč. omezení v tomto území.";

b) v části regulativy na s. 33 v textu: "Na konce regulativů se: Vkládá nová část - Ochrana před průchodem vlny vzniklé povodní: Celý text ochrana před průchodem vlny vzniklé povodní je závazný regulativ: V souladu s povodňovým plánem obce vymezením ploch záplavových území - vyznačených ve výkresu č. 3, ve kterých je zakázáno:

• Umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo která jinak souvisejí s vodním tokem nebo jimiž se zlepšují odtokové poměry, staveb pro jímání vod, odvádění odpadních vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytných staveb dopravní a technické infrastruktury,

• Těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povodňových vod,

• Skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty,

• Zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky,

• Zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.";

c) v grafické části v zobrazení odpovídajícímu závaznému jevu "Zátopové území (Q100)";

ve zbývající části návrh zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti není třeba rekapitulovat, neboť obsah napadeného rozhodnutí je účastníkům znám a opakování obsahu ústavní stížnosti jednak nemá pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu žádný význam, jednak námitky stěžovatelky uvedené v ústavní stížnosti jsou především opakováním námitek uplatněných stěžovatelkou již v řízení před Nejvyšším správním soudem.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů.

Z ústavní stížnosti je na první pohled zřejmé, že argumentace stěžovatelky nepřináší do posuzované věci nic zásadního či nového. Stěžovatelka od Ústavního soudu zřejmě očekává, že přehodnotí právní závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud, čímž však staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu ovšem nepřísluší. Ústavní stížnost je podle náhledu Ústavního především polemikou se závěrem Nejvyššího správního soudu stran toho, co a jak je či není obec oprávněna územním plánem regulovat.

Podle náhledu Ústavního soudu Nejvyšší správní soud důvody, pro které rozhodl rozhodnutím, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, v jeho odůvodnění v naprosto dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětluje, přičemž se vypořádal též s námitkami uplatněnými stěžovatelkou. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na toto rozhodnutí jakožto na ústavně konformní projev nezávislého soudního rozhodování pouze odkazuje s tím, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nezjistil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu