Constitutional Court dismisses appeal regarding late electronic filing due to sender's process responsibility.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by MIHO REAL against lower court rulings dismissing its appeal for being late. The applicant argued that an email sent at the deadline was not late because the court's automatic confirmation system generated the receipt timestamp, which the court allegedly ignored. The court held that the sender bears full process responsibility for electronic submissions and that the lower courts correctly applied existing jurisprudence without exceeding constitutional review limits.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court does not review simple legal interpretation unless extreme excesses occur, and the sender of an electronic filing bears sole responsibility for its timely delivery to the court.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti společnosti MIHO REAL, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 2, zastoupené Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem Kladno, Průchodní 346, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 54 Nc 2988/2009 ze dne 15. srpna 2012 a Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 366/2012 ze dne 24. září 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 4, čl. 90 a čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 54 Nc 2988/2009 ze dne 19. 6. 2012, vydané ve věci povolení odkladu exekuce, které podal prostřednictvím svého právního zástupce formou elektronického podání se zaručeným elektronickým podpisem. V obsáhle rozvedených důvodech ústavní stížnosti stěžovatel, obdobně jako v odvolání, oponuje závěru obecných soudů o opožděnosti jeho odvolání s opětovným poukazem a důrazem na fakt, že odvolání bylo odesláno na e-mailovou adresu elektronické podatelny Obvodního soudu pro Prahu 10 z e-mailové adresy jeho právního zástupce poslední den odvolací lhůty ve středu dne 11. 7. 2012 v 16,53 hod., tedy v úřední hodiny jmenovaného soudu. Je toho názoru, že i když obdržel potvrzení soudu o doručení odvolání dne 12. 7. v 02,18 hod, nelze jeho podání považovat za opožděné, neboť k vygenerování a odesílání zpráv, jimiž soudy potvrzují odesílatelům doručení podání prostřednictvím elektronické podatelny, dochází automaticky, což nemůže odesílatel ovlivnit. Obecným soudům vytýká, že bez dalšího vycházejí z vygenerovaného identifikátoru, který soud vytvořil v podatelně soudu, a odvolacímu soudu navíc vytýká s odvoláním na označovanou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, že rozhodl, aniž ve věci nařídil jednání, přestože podmínky pro takový postup v daném případě dány nebyly, když prováděl dokazování.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl. Odvolací soud v odůvodnění svého potvrzujícího rozhodnutí poukázal na to, že závěry nálezu Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 329/2000
na danou věc nedopadají a naopak s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu -rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2378/99, publikované jako R 17/2002, zdůraznil, že provozovatel e-mailového spojení není orgánem, který má povinnost podání doručovat ve smyslu ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. s tím, že učiní-li účastník podání soudu prostřednictvím e-mailu, nese sám procesní odpovědnost za to, že při zvolené formě komunikace takové podání dojde soudu včas. Odvolací soud tak v zásadě na námitky stěžovatele reagoval a učinil tak přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, a proto lze na jeho zdůvodnění odkázat. Ani postup odvolacího soudu, který o odvolání stěžovatele rozhodl, aniž nenařídil jednání, Ústavní soud nepovažuje za protiústavní, když podle § 214 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jednání není třeba nařizovat, pokud se odvolání odmítá, přitom z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neplyne, že by vycházel z jiných zjištění než soud I. stupně a sám dokazování doplňoval. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil, a proto byla jeho stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu