Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding excessive litigation delay in bankruptcy proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected Ester Štěpánová's complaint against lower court rulings regarding a four-year and five-month litigation delay in a bankruptcy-related civil case. The petitioner argued this duration violated her right to a fair process, noting that the court failed to act despite warnings from the bankruptcy administrator. The court determined the delay was not excessive given the complex bankruptcy context and dismissed the complaint as lacking grounds for constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding excessive litigation duration are inadmissible unless the delay constitutes an extreme excess of discretion violating the right to a fair trial.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ester Štěpánové, právně zastoupené advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem, Symfonická 1496/9, Praha 5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 7. 2012 č. j. 15 C 133/2012-20 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2013 č. j. 70 Co 460/2012-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 18. 2. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Stěžovatelka se domáhala na vedlejším účastníkovi náhrady nemajetkové újmy ve výši 30.000,- Kč s tím, že dne 16. 1. 2008 podala u Městského soudu v Brně žalobu na zaplacení částky 5.965,- Kč. Tato žaloba byla vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 119/2008. Dne 16. 10. 2008 bylo řízení přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalované. Řízení trvalo v době rozhodování soudu prvního stupně čtyři roky a pět měsíců. Ve věci žaloby vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 44 C 119/2008 byly podány i stížnosti na průtahy, která byla předsedkyní soudu shledána jako nedůvodná. Další stížnosti, podané předsedovi Krajského soudu v Brně, byly shledány rovněž nedůvodnými.
Stěžovatelka pokládá dobu řízení od 16. 1. 2008 u Městského soudu v Brně pod. sp. zn. 44 C 119/2008 za objektivně nepřiměřenou. Na tom nemění nic skutečnost, že řízení je od 16. 10. 2008 přerušeno na dobu neurčitou. V souvislosti s probíhajícím konkurzním řízením stěžovatelka připomněla, že správce konkurzní podstaty již dne 30. 6. 2011 upozornil soud na to, že dochází k maření výkonu jeho funkce a žádal soud o rychlé přijetí nutných opatření. K tomu však nedošlo. Stěžovatelka je toho názoru, že pokud se ani po pěti letech nemůže domoci u soudu svého práva v jednoduchém sporu, dochází tím k zásahu do jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Rozhodováním obecných soudů o nárocích plynoucích ze zákona č. 82/1998 Sb. se Ústavní soud zabývá opakovaně a zcela respektuje, že je zcela v pravomoci právě obecných soudů posoudit existenci podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jakož i případné poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
V projednávané věci má Ústavní soud za to, že obecné soudy postupovaly v mezích zákona. S ohledem na probíhající konkurzní řízení nelze jejich závěry označit jako extrémně nesouladné s vykonanými skutkovými zjištěními a z ústavněprávního hlediska obstojí.
Ústavní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 84/94
). Zároveň také připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu