Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1251/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.1251.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against detention orders citing sufficient legal grounds and proportionality.

Numero d'incarto I.ÚS 1251/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Miroslav Klösela against detention orders from the Regional and District Courts in Zlín. The petitioner argued that the courts failed to provide specific reasons for detention, relying solely on threats of high penalties without addressing his specific circumstances. The court ruled that the lower courts properly balanced the severity of the threatened penalty against mitigating factors, ensuring the detention measures were legally grounded and proportionate.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court will not review detention decisions unless they lack legal basis or are in extreme contradiction with constitutional principles, provided the courts have rationally weighed the threatened penalty against mitigating circumstances.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal pretrial detention grounds proportionality principle legal basis requirement reasonable suspicion standard

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu
§ 72 odst. 1 tr. řádu
řádu zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující do tamtéž označeného (a rovněž ústavní stížností napadeného) usnesení Okresního soudu ve Zlíně, kterým bylo rozhodnuto, že (I.) se stěžovatel podle § 72 odst. 1 tr. řádu ponechává ve vazbě, (II.) podle § 71a tr.
§ 71a tr. řádu
řádu ponechává ve vazbě, (II.) podle § 71a tr. řádu se zamítá jako nedůvodná jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, (III.) podle § 71 odst.
§ 71 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu
řádu se zamítá jako nedůvodná jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, (III.) podle § 71 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu, že vazební důvod dle § 67 písm.
§ 73b odst. 4 tr. řádu
řádu trvá nadále, (IV.) podle § 73b odst. 4 tr. řádu, že důvody vazby podle § 67 písm.
§ 73 odst. 1 písm. b), c), a) tr. řádu
§ 67 písm. a), b), c) tr. řádu
§ 134 odst. 2 tr. řádu
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení z hlediska požadavků kladených na obsah vazebních rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 73c tr.
§ 73c tr. řádu
řádu ve spojení s § 73c tr. řádu - oproti výtkám stěžovatele prezentovaným v ústavní stížnosti - jednoznačně obstojí.
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 432/01
nemůže být pouze určitá důkazní situace (např.
III. ÚS 566/03
ve věci ústavní stížnosti A.
III. ÚS 18/96
z dalších trestných útoků vůči České spořitelně (vylákání úvěru ve
IV. ÚS 137/2000
průchod bez řádných pasových náležitostí, přičemž někteří obvinění
III. ÚS 121/02
účastníků mimo ústní jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti K.
I. ÚS 585/02
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 7. dubna 2005 ve věci ústavní stížnosti H. W. M. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2002 sp. zn. 8 To 335/2002, jímž bylo rozhodnuto o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu s tím, že je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) trestního řádu, ale že se přijímá písemný slib stěžovatele jako náhrada vazby a stanovuje se dohled probačního úředníka.
III. ÚS 1926/10
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského - ze dne 24. srpna 2010 ve věci ústavní stížnosti L. M. proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 1. června 2010 č. j. 2 KZV 7/2010-798, jímž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. června 2010 č. j. 11 Nt 912/2010-20, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost, nebyl přijat stěžovatelův písemný slib a nebyl vysloven dohled probačního úředníka, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení.
I. ÚS 62/96
otázky zásadně přísluší řešit orgánům činným v trestním řízení,
II. ÚS 124/97
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí, nutnost řádně odůvodnit rozhodnutí o vazbě

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Miroslava Klösela, t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného JUDr. Melánií Pyszkovou, advokátkou se sídlem U Stromovky 1501/11, Havířov, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. února 2013 č. j. 6 To 65/2013-45 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. února 2013 sp. zn. 0 Nt 252/2013, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky ve Zlíně, jímž označený soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující do tamtéž označeného (a rovněž ústavní stížností napadeného) usnesení Okresního soudu ve Zlíně, kterým bylo rozhodnuto, že (I.) se stěžovatel podle § 72 odst. 1 tr. řádu ponechává ve vazbě, (II.) podle § 71a tr. řádu se zamítá jako nedůvodná jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, (III.) podle § 71 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu, že vazební důvod dle § 67 písm. a) tr. řádu trvá nadále, (IV.) podle § 73b odst. 4 tr. řádu, že důvody vazby podle § 67 písm. b) tr. řádu a dle § 67 písm. c) tr. řádu pominuly, (V.) podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu, že se písemný slib stěžovatele nepřijímá, (VI.) podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu, že se zamítá návrh stěžovatele na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a konečně (VII.) podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu, že se nabídka záruky důvěryhodné osoby, a to Dagmar Hauserové, nepřijímá.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). S ohledem na zevrubně rozvedené výhrady, mířící do (stěžovatelem tvrzené) nekonkrétnosti a nedostatečnosti rozhodovacích důvodů, jimiž obecné soudy závěry o vazbě podložily, těmto souhrnně vytkl, že svá rozhodnutí podložily toliko hrozbou vysokého trestu, aniž by reflektovaly požadavky z judikatury Ústavního soudu plynoucí (jmenovitě nálezů

sp. zn. I. ÚS 432/01

a

III. ÚS 566/03

, oba dostupné na http://nalus.usoud.cz); v důsledku toho se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud opakovaně konstatoval, do úvah (a rozhodnutí jimi podložených), plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 18/96

,

IV. ÚS 137/2000

,

III. ÚS 121/02

,

I. ÚS 585/02

,

III. ÚS 1926/10

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení z hlediska požadavků kladených na obsah vazebních rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 73c tr. řádu - oproti výtkám stěžovatele prezentovaným v ústavní stížnosti - jednoznačně obstojí. Obecné soudy se s námitkami stěžovatele zákonným a racionálně přezkoumatelným způsobem náležitě vypořádaly, v důsledku čehož lze jejich úsudek podřadit pod výraz (ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.

Nutno zdůraznit, že z pohledu dosavadní důkazní situace a jejího hodnocení pouze pro účely vazby soudy přesně vyjmenovaly důvody, o něž se jejich poukaz na v posuzované věci konkrétně a individuálně hrozící vysoký trest opírá. Učinily tak náležitě s přihlédnutím ke specifickým a stěžovatelem tvrzeným konkrétním okolnostem, které případně (mají-li kontextuální váhu) jinak obavu z útěkového jednání předvídaného v ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu zeslabují (jsou s to ji oslabit), jimž však v předmětné věci z hlediska proporčního poměřování (hrozícího trestu a významu těchto okolností) rozhodného pro závěrečný úsudek o naplnění podmínek vazby dostatečnou intenzitu nepřisoudily (srov. kupř. nález

sp. zn. III. ÚS 566/03

, při obdobné aplikaci kritéria obsaženého v § 14 odst. 3 věta za středníkem zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku implicite). Pokud stěžovatel v této souvislosti tvrdil, bez přiměřené reflexe závažnosti nastalé situace spjaté s předmětným trestním stíháním, resp. jeho zatím orgány činnými v trestním řízení předpokládaným minulým jednáním, že jsou odůvodnění soudu v některých ohledech spekulativní, z povahy věci plyne, že tomu ani jinak stran jistých soudem předložených úvah (v této fázi řízení) být nemůže; rozhodující přitom z pohledu ústavněprávního je, že nejsou projevem svévole a zohledňují racionálně posuzované objektivní konstelace (srov. např. nálezy

sp. zn. I. ÚS 62/96

,

II. ÚS 124/97

,

IV. ÚS 137/2000

,

III. ÚS 566/03

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Za této ústavně konformní argumentační pozice odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů stěžovatel zásah do jeho ústavně zaručených práv neprokázal, pročež Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu