Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 947/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.947.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for exhaustion of remedies as a prior appeal for confusion was not filed.

Numero d'incarto III.ÚS 947/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ms. Veselá against a district court's dismissal of her appeal. She argued that the dismissal was due to a procedural error caused by her former lawyer's illness, which she claims should not have led to rejection. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust all available legal remedies, specifically the appeal for confusion, which could have addressed the alleged procedural defects.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 229 odst. 4 občanského soudního řádu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including the appeal for confusion, unless specific exceptions apply.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies appeal for confusion procedural defect constitutional complaint subsidiarity principle legal remedies procedural exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 229 odst. 4 občanského soudního řádu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 25. dubna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Lucie Veselé, zastoupené Mgr. Tomášem Davidem, advokátem AK se sídlem Vodičkova 20, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013 č. j. 64 Co 468/2012-102, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. března 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013 č. j. 64 Co 468/2012-102, a to pro porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013 č. j. 64 Co 468/2012-102 byl zamítnut návrh žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") na přerušení odvolacího řízení (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II bylo odvolání žalobkyně odmítnuto a dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

II. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že napadeným usnesením ze dne 10. ledna 2013 č. j. 64 Co 468/2012-102 Městský soud v Praze odmítl její odvolání směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. září 2012 č. j. 14 C 260/2010-82, a to z toho důvodu, že odvolání nebylo doplněno. Stěžovatelka uvádí, že k tomuto procesnímu nedostatku došlo z důvodu onemocnění jejího bývalého právního zástupce, o kterém stěžovatelka nebyla informována. Tento nedostatek však podle stěžovatelky nemůže sám o sobě být důvodem k odmítnutí jejího odvolání. Stěžovatelka uvádí, že svému bývalému právnímu zástupci vypověděla plnou moc poté, co se o uvedeném stavu věci dozvěděla. Další námitky stěžovatelky v ústavní stížnosti směřují vůči prvostupňovému rozsudku, kterým obvodní soud zamítl její žalobu s návrhem, aby bylo určeno, že dobrovolná dražba konaná dne 28. července 2010 je neplatná.

III. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V posuzované věci nevyčerpala stěžovatelka možnost podat žalobu pro zmatečnost.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží především k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Podle ust. § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

V ústavní stížnosti stěžovatelkou namítaný vadný postup odvolacího soudu je tedy důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle ust. § 229 odst. 4 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu, které stěžovatelka zde napadá ústavní stížností.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl, když neshledal důvod k postupu podle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2013

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj