Legislator Giurisprudenza & Legislazione
DE FR IT EN
Analizza in Legislator
I.ÚS 1196/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.1196.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against criminal appeal rejection citing lack of extreme evidence evaluation excess.

Numero d'incarto I.ÚS 1196/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)
Apri la fonte ufficiale Versione Markdown leggibile dalle macchine (.md)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Regional Court's dismissal of his criminal appeal. The applicant alleged violations of fair trial rights regarding evidence evaluation and legal qualification changes, but offered no specific arguments demonstrating extreme logical excess in the lower court's reasoning. The Court ruled that the lower court's decisions remained within the boundaries of independent judicial discretion and did not constitute an extreme excess justifying constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court reviews criminal appeals only for extreme excess in evidence evaluation, requiring demonstrable irrationality or factual error beyond normal judicial discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal evidence evaluation excess criminal appeal rejection independent judicial discretion logical reasoning error fair trial rights extreme excess standard

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 84/94
důsledně na již zmíněné ústavní aspekty dodržení principů řádného
III. ÚS 166/95
Soulad skutkových zjištění s provedenými důkazy jako podmínka spravedlivého procesu
II. ÚS 182/02
ve věci ústavní stížnosti E.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
I. ÚS 585/04
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 20. července 2005 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. B. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. 11 Tdo 937/2003, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002 sp. zn. 9 To 415/2002 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 16 T 46/98, kterými byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona.
II. ÚS 566/06
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 20. února 2007 ve věci ústavní stížnosti J. J. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 567/2006, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání.
II. ÚS 2804/10
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 21. dubna 2011 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. června 2010 sp. zn. 28 Co 75/2010, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalovanou částku a náklady řízení, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ministerstva financí jako vedlejšího účastníka řízení.
I. ÚS 564/08
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 22. května 2012 ve věci ústavní stížnosti Ing. V. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2008 č. j. 2 To 121/2007-1368 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. 10 T 6/2005, jimiž byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku.
III. ÚS 751/06
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 19. prosince 2007 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele REGO, spol. s r. o., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2006 č. j. 32 Odo 1540/2006-147 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2006 č. j. 2 Cmo 221/2006-135, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o stěžovatelově žalobě.
III. ÚS 3590/11
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl.
II. ÚS 2464/11
Podáním učiněným ve lhůtě dle § 72 odst.
IV. ÚS 2825/10
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti O.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele J. Ž., t. č. ve Věznici Jiřice, zastoupeného dr. Hynkem Applem, advokátem se sídlem Jiráskova 9, 750 00 Přerov, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2013 č. j. 8 To 524/2012-3444, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo (krom jiného) podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání v předmětné trestní věci.

Stěžovatel jednak z pohledu procesního namítal, že byl státním zástupcem na odlišnou právní kvalifikaci a částečnou korekci skutkového děje upozorněn až spolu s podáním obžaloby, jednak obecným soudům vytýkal nesprávné hodnocení ve věci provedených důkazů, když současně zevrubně předestřel k jednotlivým skutkům svou vlastní skutkovou verzi předmětného děje a důkazy podrobil svému náhledu na z nich vyplývající skutkové závěry. Stěžovatel se takto cítí být dotřen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že do procesu hodnocení důkazů zasahuje Ústavní soud pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu) [srov. kupř. nálezy Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 2804/10

,

I. ÚS 564/08

,

III. ÚS 751/06

, usnesení

sp. zn. III. ÚS 3590/11

,

II. ÚS 2464/11

,

IV. ÚS 2825/10

, a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz], resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 4 Tdo 54/2013-42,

7 Tdo 725/2012-70, 6 Tdo 1063/2011-34, 3 Tdo 797/2011-106, 11 Tdo 358/2011-30, a další).

Nic takového stěžovatel netvrdí, a ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí se nepodává, přičemž konkrétní protiargumenty vůči odůvodnění odvolacího soudu, který na jeho odvolací námitky náležitě reagoval, v ústavní stížnosti nepředkládá. Rovněž stran výtky týkající se změny právní kvalifikace současně s podáním obžaloby odvolací soud přiměřeně a argumentačně ústavně přijatelným způsobem vyložil, proč tato nemůže obstát. Za této situace lze uzavřít, že se úvahy odvolacího soudu pohybují zcela v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, pročež na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí postačí za této situace odkázat.

V důsledku uvedeného bylo o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu