Constitutional Court dismissed complaint claiming court fees violated fair trial rights under Charter.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mr. Michal Čížka against lower court rulings regarding court fees. The applicant argued that charging separate fees for each district in a single claim violated his right to a fair trial and access to court under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court held that it does not review the correctness of ordinary court legal opinions unless they involve arbitrary application of law or extreme contradiction to justice principles, finding the fee structure rational and not unconstitutional.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review the correctness of ordinary courts' legal opinions unless they involve arbitrary application of law or extreme contradiction to justice principles, and such a review is not required to protect fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. Michala Čížka, zastoupeného JUDr. Petrem Hostašem, advokátem, AK se sídlem Na Struze 1740/7, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2012 č. j. 28 Co 556/2011-112 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 12. 2011 č. j. 3 E 63/2011-102 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel z důvodů v ní vyložených brojil proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím. Podle stěžovatele jimi došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Konkrétně stěžovatel namítal, že v důsledku vydání napadených soudních rozhodnutí mu vznikla povinnost zaplatit další soudní poplatek ve výši 25.000,- Kč ve věci návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva. Podle stěžovatele však tento poplatek byl vyměřen nad rámec položky 16 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen "zákon o soudních poplatcích"). Stěžovatel upozornil, že se v předmětné věci jednalo o jednu pohledávku, která měla být zajištěna majetkem dlužníka tvořený nemovitostmi nacházejícími se v mnoha okresech. Zpoplatnění návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva v každém okrese zvlášť je dle stěžovatele nelogické a omezuje jeho právo na přístup k soudu.
Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech stupňů, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999
sp. zn. III. ÚS 224/98
, N 98/15 SbNU 17), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Ze shora uvedeného plyne, že Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti či přiléhavosti právního názoru obecných soudů (proti němuž stěžovatel ústavní stížností brojí), podle něhož jsou návrhy na zřízení soudcovských zástavních práv k nemovitostem zpoplatněny za každý dotčený okres zvlášť; jeho úkolem je toliko posouzení, zda je tento právní názor z hlediska ústavních principů a ústavně garantovaných práv stěžovatele udržitelný.
S ohledem na takto vymezené hranice jím prováděného meritorního přezkumu nemá Ústavní soud proti napadeným rozhodnutím obecných soudů výhrad. Tato rozhodnutí byla řádně odůvodněna, a to jak obecně, tak i konkrétně ve vztahu ke stanovení stěžovatelovy poplatkové povinnosti (k tomu srov. zejména odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, str. 2 a 3). Právní názor, na základě něhož stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit více soudních poplatků, pak Ústavní soud považuje za ústavně souladný; byl totiž opřen o racionální a nikoliv svévolná kritéria a zároveň ve svém důsledku nebránil stěžovateli v přístupu k soudu.
Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k dotčení - tím méně pak porušení - stěžovatelových základních práv nedošlo, pročež odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu