Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 849/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.849.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial in child support increase due to mother's HIV-related job loss.

Numero d'incarto II.ÚS 849/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a father against a Prague city court's decision to increase child support. The father argued the court relied solely on the mother's unverified claim of HIV infection causing her job loss without independent medical evidence. The court ruled that assessing evidence and determining factual circumstances regarding income changes fall exclusively within the general court's authority, not the Constitutional Court's. Consequently, the appeal was dismissed as clearly unfounded without a hearing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law of the Constitutional Court of the Czech Republic, § 43 para. 2 letter a); The Constitutional Court reviews only extreme excesses and does not re-evaluate evidence or factual findings made by general courts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint child support increase unfair trial claim evidence assessment HIV infection factual findings unfounded appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law of the Constitutional Court of the Czech Republic, § 43 para. 2 letter a)
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 94/1963 Coll., on the Family

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Vojtěcha Sovy, zastoupeného Mgr. Janem Nussbergerem, advokátem, se sídlem Čajkovského 8, 130 00 Praha 3, směřující proti části výroku I. a výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2012, č. j. 13 Co 358/2012-306, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatel se podanou stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozsudku Městského soudu v Praze s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2012, č. j. 13 Co 358/2012-306, v řízení o zvýšení výživného ve výroku I. stanovil otci (stěžovateli) zletilého dítěte výživné za dobu od 1. ledna 2011 do 29. února 2012 částkou 4.000 Kč, a od 1. března 2012 částkou 5.000 Kč měsíčně. Za dobu od 1. června 2010 do 31. prosince 2010 návrh na zvýšení výživného zamítl. Výrokem II. změnil ve výroku o nedoplatku výživného rozsudek soudu prvního stupně tak, že nedoplatek za dobu od 1. ledna 2011 do 30. listopadu 2012 ve výši 43.500 je otec povinen zaplatit k rukám zletilého syna ve čtyřech splátkách v termínech specifikovaných v tomto výroku. Soud zvýšení výživného odůvodnil změnou výdělkových poměrů na straně otce (opětovné dosahování příjmů ze zaměstnání a odpadnutí další vyživovací povinnosti ke zletilé dceři) i změnou poměrů na straně matky (matka se vzdala lépe placeného zaměstnání z omluvitelného důvodu - v původním zaměstnání byla potřísněna krví nakaženou HIV, což mělo za následek její dlouhodobý stres a vyvolalo nutnost změny zaměstnání).

II.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu vytýká, že poměry obou rodičů neposoudil běžným způsobem, ale při stanovení výživného vyšel z nižšího příjmu matky dosahovaného po vzdání se lépe placeného zaměstnání a větší díl vyživovací povinnosti, než by odpovídalo provedenému dokazování, přenesl na stěžovatele. Dále namítá, že při rozhodnutí vyšel pouze z tvrzení matky, aniž by provedl jakékoliv další důkazy (např. důkaz odborným lékařským posudkem), které by prokazovaly její tvrzení o tom, že se potřísnila HIV pozitivní krví a v důsledku toho ukončila pracovní poměr. Situaci, kdy jsou výdělkové schopnosti a možnosti rodiče posouzeny výlučně na základě jeho tvrzení, a to v neprospěch druhého rodiče, považuje stěžovatel za zcela vybočující z mezí ústavnosti a standardního rozhodování soudů.

III. 4. Ústavní soud úvodem připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

5. Jádrem argumentace stěžovatele opírající se o čl. 36 odst. 1 Listiny byla jeho kritika zaměřená na dokazování a zjišťování skutkového stavu týkající se posouzení výdělkových poměrů obou rodičů a zejména pak kritika posouzení změny zaměstnání matky v důsledku potřísnění HIV pozitivní krví. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že rozhodnutí o rozsahu dokazování a volné hodnocení důkazů spadá do výlučné pravomoci obecných soudů, které mají v rámci normativního obsahu aplikovaných podústavních norem dostatečně široký prostor pro to, aby každý případ po provedení potřebných důkazů individuálně posoudily a rozhodly. Ústavnímu soudu nepřísluší do tohoto procesu vstupovat; jeho úkolem je "pouze" to, aby ověřil, zda obecný soud při svém rozhodování ze zákonného rámce nevybočil způsobem natolik extrémním, že by takové rozhodnutí bylo očividně nespravedlivé a v důsledku porušení ústavních procesních principů zcela neudržitelné [srov. nález

sp. zn. IV. ÚS 244/03

ze dne 8. 4. 2004, N 53/33 SbNU 47 (52-53)]. Z takto vymezeného rámce ústavněprávního přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci vyplývá, že Ústavní soud je jako soudní orgán ochrany ústavnosti povolán korigovat pouze nejvýraznější excesy.

6. Po přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu, jak jej stěžovatel vymezil, Ústavní soud pochybení takového charakteru, které by vyžadovalo jeho zásah, neshledal. Městský soud v Praze posoudil, v jaké míře došlo ke změně poměrů ve srovnání s dobou, kdy bylo výživné naposledy upraveno, a zabýval se stávajícími poměry na straně obou rodičů. Závěr o zásadní změně poměrů na straně matky přiměřeným způsobem odůvodnil, třebaže zde vycházel pouze z jejích tvrzení. Ústavní soud podotýká, že je věcí obecných soudů, jakou věrohodnost jednotlivým důkazům, kam spadá i účastnický výslech, přizná. Z odůvodnění napadeného rozsudku tedy bylo možné identifikovat rámec, ve kterém se volná úvaha odvolacího soudu při interpretaci aplikovaných kogentních norem zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zejména pojmu "změna poměrů", pohybovala.

7. Pod maximu práva na spravedlivý proces dále spadá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal pochybení, jež by vyžadovalo jeho zásah, a připomíná, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s takovým hodnocením neztotožňoval [srov. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

ze dne 1. 2. 1994, N 5/1 SbNU 41 (46)].

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu