Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 991/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.991.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and related legislative amendments as clearly unfounded.

Numero d'incarto III.ÚS 991/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by GRATO spol. s r.o. against a district court ruling on litigation costs. The plaintiff argued for higher cost reimbursement based on a specific ministerial regulation, but the court noted this was part of a pattern of similar complaints previously rejected. The court decided against the plaintiff because the arguments were already thoroughly addressed and rejected in numerous prior decisions, rendering this new complaint clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 43 odst. 2 písm. a) a b); The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the arguments have already been comprehensively examined and rejected in previous decisions involving the same parties or similar legal issues.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs clearly unfounded ministerial regulation repeated rejection civil procedure advocate fees

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court of the Czech Republic, § 43 para. 2 lit. a) and b)
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court of the Czech Republic, § 43 para. 1 lit. c)

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 988/12
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera - ze dne 25. července 2012 ve věci ústavní stížnosti společnosti GRATO, spol. s r. o., IČ 410 33 281, se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2012 č. j. 134 EC 641/2010-36, jímž byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, spojené s návrhem na zrušení § 3 odst. 1 bodů 1, 2, 3 a 4 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení.
II. ÚS 3664/12
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti obchodní společnosti GRATO spol. s r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého ul. 796/57a, IČO: 41033281, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti části II. výroku o náhradě nákladů řízení rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 136 EC 538/2010-45 ze dne 19. června 2012, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bod 1., 2., 3. a 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. a ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, takto:
III. ÚS 3487/12
Ústavní soud rozhodl dne 4.
IV. ÚS 3477/12
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, spol.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., IČ 41033281, se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. prosince 2012 sp. zn. 160 EC 870/2010-34, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a návrhu na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodu 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I. Stěžovatelka se domáhá, pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti uvedené, zrušení v záhlaví uvedeného rozsudečného výroku.

Rozsudek byl vydán v občanskoprávním sporu mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a Jarmilou Boczkovou jako žalovanou z titulu nezaplaceného jízdného v prostředku městské hromadné dopravy ve výši 8,- Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1000,- Kč. Stěžovatelka vyjadřuje nespokojenost s tím, že jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2.229,- Kč, ačkoliv uplatňovala částku vyšší, odpovídající vyhlášce MS č. 484/2000 Sb.

Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaným v obdobných sporech vedených stěžovatelkou, posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod

sp. zn. I. ÚS 988/12

Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i v odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.

Jde-li o návrhy s ústavní stížností spojené, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrhy akcesorické, které sdílejí osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. 10. 2012

sp. zn. II. ÚS 3664/12

a ze dne 4. 10. 2012

sp. zn. III. ÚS 3487/12

), kterým ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. 10. 2012

sp. zn. IV. ÚS 3477/12

). Bylo přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.

Z těchto důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodu 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. a na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu pak rovněž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a), event. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu