Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding right to legal aid and fair trial in civil proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Radim Richter against the Regional Court's refusal to appoint a new lawyer. Richter argued that the court violated his right to legal aid and fair trial by denying him representation after two previous attempts failed. The court ruled that the right to legal aid is not absolute and that Richter's own conduct, including his explicit request to proceed personally, justified the courts' refusal to appoint a third advocate.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArt. 37 odst. 2 Listiny; Art. 90 Ústavy: The right to legal aid is not absolute and may be waived if the waiver is clear, voluntary, and meets the standard of a 'knowing and reasonable renunciation of rights'.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ing. Radima Richtera, zastoupeného Mgr. Vendulou Majorovou, advokátkou, AK se sídlem v Olomouci, Krapkova 38, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2012 č. j. 69 Co 692/2012-73 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 1. 2. 2013 a doplněným dne 4. 3. 2013 se Ing. Radim Richter (dále též "stěžovatel", případně "žalobce") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "odvolací soud") o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce vydané v řízení o náhradu škody.
II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 29. 10. 2012 Okresní soud v Olomouci (dále jen "nalézací soud") přiznal žalobci k jeho žádosti osvobození od placení soudních poplatků v rozsahu 50 % (výrok I.) a jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl (výrok II.).
Dne 29. 11. 2012 odvolací soud k odvolání žalobce usnesení nalézacího soudu ve výroku I. změnil tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 % (výrok I.), a ve výroku II. potvrdil (výrok II.). Konstatoval, že žalobce z hlediska předpokladů ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. splňuje podmínku osvobození od soudních poplatků, nicméně není splněna podmínka nezbytné potřeby ochrany jeho zájmů; v této právní věci byli již marně ustanoveni dva po sobě jdoucí zástupci z řad advokátů, přičemž v prvním případě došlo k narušení důvěry a v druhém případě byl ustanovený zástupce zproštěn zastupování na základě výslovné žádosti žalobce, že si nepřeje další zastoupení a že bude ve sporu pokračovat osobně.
III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména čl. 37 odst. 2 Listiny, zaručující právo na právní pomoc, a čl. 90 Ústavy České republiky; namítl též, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo dostatečně odůvodněno.
IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na právní pomoc v řízení před soudy zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny.
Právo na právní pomoc v řízení před soudy výslovně zaručené ve výše citovaném čl. 37 odst. 2 Listiny je součástí širšího práva na spravedlivý proces a v jeho rámci pak práva na soud, resp. práva na přístup k soudu, byť se nejedná o právo absolutní (srov. usnesení ze dne 21. 1. 2008
sp. zn. IV. ÚS 1469/07
, dostupné - stejně jako další citované usnesení - na http://nalus.usoud.cz ).
Povinnost plynoucí státu z tohoto ústavně zaručeného základního práva je dostatečně zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii), byť tento způsob může přinášet pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.). Je totiž věcí státu, a nikoliv subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemajetným žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno; posuzováno ústavními aspekty nelze současné úpravě poskytování právní pomoci nic vytknout (srov. usnesení ze dne 17. 3. 1998
sp. zn. III. ÚS 296/97
).
V dané souvislosti vzhledem k postoji stěžovatele vůči již dříve ustanovenému zástupci JUDr. Igoru Kouteckému Ústavní soud připomíná, že znění ani účel článku 37 odst. 2 Listiny nebrání nikomu vzdát se výslovně nebo mlčky některé ze záruk spravedlivého procesu. Avšak má-li být takové vzdání se práva účinné pro účely Listiny, musí být jednoznačné, dobrovolné, a splňovat standard "vědomého a rozumného vzdání se práva." Ústavní soud neshledal žádné skutečnosti svědčící o nenaplnění uvedeného standardu.
Ve světle výše uvedeného je vzhledem k průběhu řízení zjištěného z obsahu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (dostatečně a ústavně relevantním způsobem odůvodněného) zřejmé, že dřívější nevyužití práva na právní pomoc v občanskoprávním řízení nelze přičítat obecným soudům, nýbrž stěžovateli samotnému. V důsledku tohoto stěžovatelova postoje opodstatněně obecné soudy nevyhověly stěžovatelově žádosti o ustanovení nového (v pořadí již třetího) advokáta.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu