Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 4591/12 ECLI:CZ:US:2013:4.US.4591.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding enforcement order as procedural stage not covered by fair trial rights.

Numero d'incarto IV.ÚS 4591/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mr. Kratochvíl against enforcement orders issued during the execution of notarial deeds. The applicant argued that the courts' interpretation of the deeds' enforceability violated his right to a fair trial, but the Court found the complaint lacked merit. The Court ruled that the right to a fair trial applies to the adjudication phase, not the enforcement stage, and that the Constitutional Court cannot substitute its own assessment of evidence or legal conclusions made by lower courts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The right to a fair trial under Article 6 of the ECHR and Chapter 5 of the Charter does not extend to the enforcement stage of a decision, and the Constitutional Court cannot replace the factual and legal assessment of lower courts unless a constitutional violation is evident.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint enforcement proceedings fair trial rights notarial deeds judicial review limits

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl.
čl. 90 Ústavy České republiky
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a tato rozhodnutí zrušil.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
nález ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97
nález ze dne 29. 8. 2006 sp. zn. I. ÚS 398/04
nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93
rozsudek Evropského soudu ze dne 19. 3. 1997 ve věci Hornsby proti Řecku
rozsudek Evropského soudu ze dne 19. 3. 1997 ve věci Hornsby proti Řecku, stížnost č.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jiřího Kratochvíla, zastoupeného JUDr. Stanislavou Křivánkovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 10, Gutova 40, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2012 č. j. 55 Co 347/2012-62, 55 Co 348/2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 4. 2012 č. j. 68 EXE 1755/2012-21 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 25. 5. 2012 č. j. 68 EXE 1755/2012-23 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem doručeným elektronicky dne 4. 12. 2012 se JUDr. Jiří Kratochvíl (dále jen "povinný" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o nařízení exekuce na majetek povinného porušila základní práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a tato rozhodnutí zrušil.

II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "exekuční soud") sp. zn. 68 EXE 1755/2012 vyplývají následující skutečnosti.

Dne 20. 4. 2012 exekuční soud usnesením nařídil podle vykonatelných notářských zápisů ze dne 24. 4. 2007 a 5. 8. 2010, k uspokojení pohledávek oprávněného ve výši 3 000 000 Kč s přísl. a 7 138 447 Kč s přísl. a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, exekuci na majetek povinného (výrok I.) a provedením exekuce pověřil specifikovaný exekutorský úřad (výrok II.); zjevné nesprávnosti v označení povahy příslušenství a doby jeho trvání ve výroku I. byly opraveny opravným usnesením téhož soudu ze dne 25. 5. 2012.

Dne 27. 8. 2012 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání povinného usnesení exekučního soudu ze dne 20. 4. 2012 ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2012 potvrdil.

III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že k výše v čl. I. uvedenému porušení základních práv došlo v důsledku interpretační libovůle obecných soudů, jejichž rozhodnutím chybí smysluplné odůvodnění a která se jeví jako svévolná.

Stěžovatel poukázal na znění jednotlivých základních práv, jejichž porušení namítal, a polemizoval se závěry obecných soudů, zejména ohledně vykonatelnosti předmětných notářských zápisů.

IV. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Stěžovatelem podaná ústavní stížnost je specifická tím, že je podávána ve stadiu výkonu rozhodnutí, kde - přísně vzato - nejde o rozhodnutí o právu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ale o jeho výkon. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle jeho ustálené judikatury principy spravedlivého procesu vyplývající z hlavy páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, je nutno přiměřeně vztáhnout i na exekuční řízení [srov. např. nález ze dne 4. 4. 2007

sp. zn. II. ÚS 417/06

(N 61/45 SbNU 43), dle něhož oprávněný a povinný mají i v tomto řízení přiměřeně obdobná práva jako účastníci]. Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") standardně ve své judikatuře opakuje, že právo na přístup k soudu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy by bylo iluzorní, pokud by konečné rozhodnutí zůstalo neúčinné k újmě oprávněné strany; na výkon rozhodnutí tedy musí být pohlíženo jako na nedílnou součást "procesu" pro účely článku 6 Úmluvy (srov. mj. rozsudek Evropského soudu ze dne 19. 3. 1997 ve věci Hornsby proti Řecku, stížnost č. 18357/91, odst. 40., dostupný na http://hudoc.echr.coe.int).

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozhodnutí vydaných obecnými soudy v exekučním řízení s tvrzením, že jejich vydáním odvolací soud porušil základní právo na spravedlivý proces. Tvrzená neústavnost napadených rozhodnutí spočívá v nesouhlasu stěžovatele s právním posouzením vykonatelnosti notářských zápisů ze dne 24. 4. 2007 a 5. 8. 2010; argumentace v ústavní stížnosti obsažená je pouze opakováním argumentace stěžovatelem již uplatněné v odvolání, tj. že exekuce byla nařízena podle formálně i materiálně nevykonatelných exekučních titulů, se kterou se odvolací soud ve svém usnesení ze dne 27. 8. 2012 dostatečně a ústavně relevantním způsobem vypořádal.

V této souvislosti lze též připomenout, že právo na spravedlivý proces zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy; jeho účelem je zaručit především spravedlivost řízení, na jehož základě se k rozhodnutí došlo. Výklad a aplikace zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým. Ústavní soud tedy není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997

sp. zn. III. ÚS 31/97

(N 66/8 SbNU 149); nález ze dne 29. 8. 2006

sp. zn. I. ÚS 398/04

(N 154/42 SbNU 257)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn. III. ÚS 23/93

(N 5/1 SbNU 41)], v projednávaném případě ohledně právních účinků výše zmíněných notářských zápisů.

Závěry, k nimž ve stěžovatelově exekuční věci dospěly oba ve věci rozhodující soudy, z pohledu ústavněprávního nevykazují vad, pročež Ústavní soud na obsah rozhodnutí těmito soudy učiněných může odkázat. Nesouhlas s nimi vyjádřený v ústavní stížnosti nemůže ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu vést. Obsahem práva na spravedlivý proces není totiž samozřejmě právo na přijetí takového rozhodnutí, s nímž by byl stěžovatel spokojen.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu