Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3131/12 ECLI:CZ:US:2013:1.US.3131.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding procedural delays in concluded civil proceedings. The Court ruled that the Constitutional Court lacks jurisdiction to review delays in already concluded proceedings.

Numero d'incarto I.ÚS 3131/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding alleged procedural delays in a concluded administrative lawsuit. The applicant initially claimed a violation of the right to a reasonable duration of proceedings but later amended her request to focus on delays in a finalized case. The Court held that it lacks jurisdiction to examine delays in concluded proceedings, as such matters fall under the exclusive competence of other public authorities for compensation claims.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 e) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not authorized to ascertain unexplained delays in already concluded proceedings, as this competence belongs to other public authorities and such review would violate the principle of subsidiarity.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal procedural delays concluded proceedings jurisdictional limitation Constitutional Court right to reasonable duration proceedings subsidiarity principle constitutional law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 e) zákona o Ústavním soudu
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
Stěžovatelka se konečně domáhala náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
čl. 2 odst. 3 Ústavy
Ústavní soud proto není, s ohledem na zásadu subsidiarity a ústavněprávní limity dané čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Poukázal na porušení svých základních práv, především práva na přiměřenou dobu řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.".
zákon č. 160/2006 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 1342/12
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing.
I. ÚS 2483/12
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele B. F., zastoupeného JUDr. Miroslavou Hořínkovou, advokátkou se sídlem ve Valašském Meziříčí, areál DEZA, a. s. proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2011, č. j. 28 Cdo 3810/2011-290, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8 Co 31/2011-261, a proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 26. 5. 2010, č. j. 13 C 166/2009-223, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí jako účastníka řízení, takto:
IV. ÚS 1965/12
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti V.
II. ÚS 1828/11
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti M.
I. ÚS 500/05
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky VV autobusy s.r.o., se sídlem Václavské nám.
I. ÚS 3430/10
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Markéty Šillerové, zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem, se sídlem Ostrava - Poruba, L. Podéště 1883/5, proti jinému zásahu Krajského soudu v Plzni v řízení pod sp. zn. 57 A 22/2011 spočívajícím v tvrzených průtazích v řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní soud z předložených dokladů zjistil následující skutečnosti.

Původním napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu byl zamítnut návrh stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).

V návrhu adresovanému Nejvyššímu správnímu soudu stěžovatelka požadovala, aby příslušný krajský soud rozhodl o žalobě, a to ve lhůtě, kterou mu stanoví Nejvyšší správní soud.

Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného usnesení v podstatě uvedl, že návrh není oprávněný, neboť krajský soud nebyl v případě navrhovatelky nečinný. Krajský soud se věcí po jejím obdržení zabýval a činil postupně průběžně a bez prodlev procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí. Nelze tedy dovozovat, že byl ve věci nečinný.

II. Ústavní stížností ze dne 15. 8. 2012 se stěžovatelka nejprve domáhala, aby Ústavní soud "svým nálezem konstatoval porušení práva stěžovatelky, zakázal orgánu veřejné moci - vedlejšímu účastníkovi řízení - porušovat, respektive pokračovat v porušování ústavně zaručeného práva navrhovatelky a přikázal, aby v konkrétní věci orgán veřejné moci (neprodleně) jednal; to vše při zrušení napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu.". Poukázal na porušení svých základních práv, především práva na přiměřenou dobu řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

V konkrétnostech stěžovatelka namítala, že řízení o její správní žalobě bylo zahájeno dne 14. 3. 2011 a ode dne 4. 1. 2012 - kdy reagovala replikou na vyjádření žalovaného - neučinil Krajský soud v Plzni ve věci žádný úkon. Stěžovatelka namítá nepřípadnost argumentu obecných soudů, podle kterých nejde o průtahy v řízení, neboť věc stěžovatelky nepodléhá režimu přednostního vyřizování ex lege.

Leč, dne 2. 4. 2013 došel Ústavnímu soudu přípis, kterým stěžovatelka změnila ústavní stížnost (její petit). Uvedla totiž, že dne 6. 3. 2013 došlo k pravomocnému ukončení její věci vedené u Krajského soudu v Plzni, jejíž průtahy jsou předmětem ústavní stížnosti. Stěžovatelka uvedla: "Přesto stěžovatelka na ústavní stížnosti trvá, když se však navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a toliko vyslovil v nálezu, že ústavně zaručené právo stěžovatelky bylo zásahem orgánu veřejné moci porušeno. Krajský soud v Plzni průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 57 A 22/2011, jež spočívají v tom, že nerozhodl o stěžovatelčině žalobě bez zbytečných průtahů, zasáhl do základního práva stěžovatelky zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.".

Z citovaného plyne, že stěžovatelka se již nadále domáhá pouze toho, aby Ústavní soud konstatoval porušení jejího práva na přiměřenou délku řízení ve věci již pravomocně skončené.

III. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek daných jeho ustanovením § 75 odst. 1.

Ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická osoba nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Za dané procesní situace nezbývá než dovozovat, že ústavní stížnost nepřípustná je.

Zde se totiž uplatní ustálená rozhodovací praxe Ústavního soudu řešící procesně stejnou situaci, kdy stěžovatelé již jen poukazují na porušení svých základních práv v důsledku průtahů řízení před obecnými soudy, které již bylo skončeno (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2012

sp. zn. II. ÚS 1342/12

, ze dne 11. 9. 2012

sp. zn. I. ÚS 2483/12

, ze dne 15. 10. 2012

sp. zn. IV. ÚS 1965/12

, ze dne 24. 7. 2012

sp. zn. II. ÚS 1828/11

).

Tu Ústavní soud ve shodě se svojí ustálenou praxí konstatuje, že nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se (mimo jiné) mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byla do právního řádu České republiky vnesena možnost - v případech neodůvodněných průtahů řízení - nárokovat kromě náhrady škody i poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Procesními prostředky k ochraně práva narušeného v již skončeném právním řízení (včetně řízení soudního) neodůvodněnými průtahy jsou proto v důsledku přijetí uvedené právní úpravy uplatnění nároku na náhradu újmy v předběžném projednání, resp. žaloba podaná u obecného soudu, jakož i všechny procesní prostředky uplatnitelné v občanskoprávním řízení takovou žalobou zahájeném. Ústavní soud proto není, s ohledem na zásadu subsidiarity a ústavněprávní limity dané čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, oprávněn v dané věci zjišťovat neodůvodněné průtahy již skončeného řízení, neboť to přísluší jiným orgánům veřejné moci. Procesními prostředky k ochraně práva narušeného neodůvodněnými průtahy v již skončeném právním řízení jsou tedy prostředky, které přinesl shora citovaný zákon. Pokud by Ústavní soud ještě předtím, než by v eventuálním jiném řízení bylo zjišťováno, zda k namítaným neodůvodněným průtahům došlo a zda v důsledku jejich existence je dán nárok na náhradu škody či na poskytnutí zadostiučinění, sám autoritativně existenci neodůvodněných průtahů konstatoval, nebo naopak jejich existenci vyloučil, závazně by prejudikoval závěr o základním předpokladu oprávněnosti nároku, uplatňovaného ať už v předběžném projednání u příslušného úřadu nebo v řízení soudním. To mu však v tomto konkrétním případě nepšísluší.

IV. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.

V. Stěžovatelka se konečně domáhala náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. To hlavně z důvodu "existujících zřetelných průtahů v řízení", "flagrantního ignorování snah stěžovatelky o zjednání nápravy".

Ústavní soud uvádí, že obecnou úpravu nákladů účastníků řízení před Ústavním soudem obsahuje § 62 odst. 3 zák. o Ústavním soudu. Z něj plyne, že náklady řízení před Ústavním soudem, které účastníkovi vzniknou, hradí účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle § 62 odst. 4 cit. zákona může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení uložit účastníku nebo vedlejšímu účastníku řízení, aby jinému účastníku řízení zcela nebo zčásti nahradil jeho náklady řízení. K aplikaci tohoto ustanovení však Ústavní soud neshledal prostor; to již proto, že stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem úspěšná nebyla (srov. obdobně např. usnesení ze dne 16. 2007

sp. zn. I. ÚS 500/05

nebo usnesení ze dne 19. 5. 2011

sp. zn. I. ÚS 3430/10

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2013

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj