Constitutional Court dismisses complaint against Czech Radio for lack of exhaustion of administrative remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected Ladislav Hávy's constitutional complaint regarding Czech Radio's refusal to air his program on Plato's Atlantis. The petitioner argued that the broadcaster's demand for scientific verification of his claims constituted discrimination and violated his freedom of expression. However, the Court ruled the complaint inadmissible because the petitioner failed to exhaust available administrative remedies, specifically the administrative lawsuit under the Administrative Court Act.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Hávy, zastoupeného JUDr. Alešem Uhlířem, advokátem se sídlem K Hájku 122, Frýdek-Místek, proti jinému zásahu orgánů veřejné moci níže specifikovanému, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, jejž specifikuje následovně.
Od počátku roku 2010 se stěžovatel bezúspěšně snaží o vystoupení v Českém rozhlase, jehož prostřednictvím chce v některém pořadu, v němž by vystoupil, seznámit veřejnost s výsledky své dlouholeté práce, týkající se Platónovy Atlantidy.
Stěžovatel uvádí, že Český rozhlas je orgán zřízený zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Českém rozhlasu"). Jeho úkolem je poskytovat veřejnou službu, a to mimo jiné poskytováním všestranných informaci pro svobodné vytváření názorů. Podle názoru stěžovatele jde o orgán sui generis, na který dopadá ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a proti jeho postupu v daném případě, který je zásahem orgánu do ústavních práv a svobod, lze podat ústavní stížnost.
Stěžovatel dodal, že Český rozhlas, zejména Český rozhlas 6 a také Český rozhlas 3 (Vltava) pravidelně vysílá množství pořadů věnovaných náboženství, v nichž se mluví o Bohu, potopě atd. Přitom je po stěžovateli Českým rozhlasem požadováno (viz dopis ředitele Českého rozhlasu č. j. GŘ-D 3091/2010-022 z 23. 2. 2011), aby svá tvrzení nejdříve vědecky ověřil. Leč, Český rozhlas své pořady o Bohu vysílá, aniž by byla boží existence vědecky dokázána. Z toho důvodu je požadavek na vědecké prokázání hypotéz v přednášce stěžovatele důkazem jeho diskriminace a zásahem do svobody projevu a práva na informace.
Svým postupem - tedy odmítáním žádosti stěžovatele, který chce prostřednictvím Českého rozhlasu informovat veřejnost - se proto Český rozhlas dopouští zásahu do zaručených práv a svobod, tedy konkrétně zásahu do svobody projevu a práva na informace [čl. 16 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, jímž Českému rozhlasu zakáže pokračovat v porušování svobody projevu a práva na informace, spočívajícím v odmítání požadavku stěžovatele na vystoupení v rozhlasovém pořadu na téma Platónova Atlantida.
K tomu stěžovatel v ústavní stížnosti ještě dodává, že v daném případě neexistuje rozhodnutí o posledním procesním prostředku, neboť stěžovatel se domáhá ochrany svého práva jinak než procesním prostředkem.
II. Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Vyjde-li Ústavní soud z predikce samotného stěžovatele v ústavní stížnosti uvedené a bude-li Český rozhlas považovat za orgán veřejné moci ve smyslu § 72 zákona o Ústavním soudu, pak je ale nutno dovozovat, že stěžovatel brojí proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. Ovšem, jak podle doktríny [srov. k tomu např. Šimíček, V. Ústavní stížnost. 3. vyd. Praha: Linde, 2005, s. 101 a násl.], tak podle judikatury Ústavního soudu [srov. k tomu například nález Ústavního soudu 30. 11. 1995,
sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 234)] připadá - zjednodušeně řečeno - ústavní stížnost brojící proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v úvahu pouze tam, jestliže nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, například návrhem na kasaci rozhodnutí orgánu veřejné moci. Přitom je třeba respektovat, že rozhodnutím ve smyslu § 72 zákona o Ústavním soudu je akt orgánu veřejné moci (bez ohledu na to, jak je označen a jakou má obsahovou strukturu) způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatele [srovnej k tomu Šimíček, V. Ústavní stížnost. 3. vyd. Praha: Linde, 2005, s. 97 a násl.].
Sám stěžovatel v ústavní stížnosti cituje (popřípadě v příloze přikládá) jak dopis generálního ředitele Českého rozhlasu, tak dopis rady Českého rozhlasu, v nichž se konstatuje, že stěžovateli nebude umožněno odvysílat rozhlasový pořad s jím deklarovanou tématikou.
Podle § 65 a následujících zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, je možné podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu v případě, že se žalobce cítí být zkrácen na svých právech. I tato žaloba ale představuje - mimo jiné - onen výše zmíněný procesní prostředek k ochraně práva ve smyslu zákona o Ústavním soudu. Jeho využití však stěžovatel Ústavnímu soudu nedoložil a konečně jeho využití v ústavní stížnosti netvrdí.
Ústavní stížnost je tedy - při respektování stěžovatelem naznačovaného uvažovacího algoritmu - z výše uvedených důvodů nepřípustná. Ústavní soud k tomu dodává, že neshledal důvody postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť zde uvedené předpoklady výjimky z podmínek uvedených v prvém odstavci uvedeného ustanovení naplněny nejsou. Ostatně, sám stěžovatel žádné takové okolnosti netvrdí.
Ústavní stížnost tedy byla jako nepřípustný návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Nad rámec proto Ústavní soud konstatuje, že nebylo-li by přijato stěžovatelovo východisko, že Český rozhlas je orgánem veřejné moci - což však nechce Ústavní soud v kontextu této věci jakkoli autoritativně předjímat - nebyl by Ústavní soud k projednání stěžovatelovy ústavní stížnosti příslušný [srovnej § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2013
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj