Constitutional Court dismisses complaint claiming unfair trial due to commercial court's handling of a tea calendar case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by TEEKANNE, s. r. o., against a commercial court judgment regarding a tea calendar dispute. The applicant argued that the lower courts failed to address her claim of absolute invalidity due to formal defects in a licensing agreement, violating her right to a fair trial. The Court ruled that the complaint was clearly unfounded because the proceedings respected the principle of justice and did not infringe upon constitutionally guaranteed rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints where the applicant merely alleges substantive error without demonstrating a violation of constitutionally guaranteed rights or the principle of justice.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky TEEKANNE, s. r. o., se sídlem K Hájům 1233/2, 155 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL.M., advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2011 č. j. 3 Cmo 318/2010-422, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označeným rozsudkem obecného soudu vydaným v její obchodněprávní věci bylo porušeno její právo na soudní ochranu dle článku 90 Ústavy, právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), princip právní jistoty dle článku 1 odst. 1 Ústavy, jakož i princip rovnosti účastníků řízení garantovaný článkem 37 odst. 3 Listiny. Z tohoto důvodu se domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci vrchnímu soudu k novému projednání.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2010 č. j. 19 Cm 144/2008-356 uložil stěžovatelce a společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s. r. o., zdržet se výroby, prodeje a distribuce čajového adventního kalendáře a zničit veškeré neprodané kusy (výroky I. a II.), sdělit žalobcům Milanu Křivánkovi a společnosti Pangea Tea, s. r. o., údaje o množství zboží a jeho ceně (výroky III. a IV.) a zaplatit každý společnosti Pangea Tea, s. r. o., přiměřené zadostiučinění ve výši 150 000 Kč (výroky V. a VI.). Vysvětlil, že stěžovatelka a druhá žalovaná se svým jednáním dopustily porušení práv Milana Křivánka k užitnému vzoru s názvem "Čajový adventní kalendář" a nekalosoutěžního jednání vůči společnosti Pangea Tea, s. r. o., která na základě licenční smlouvy uzavřené s jejím jediným společníkem Milanem Křivánkem čajové kalendáře distribuuje a prodává. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 3. 2011 č. j. 3 Cmo 318/2010-422 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., ve výrocích III. a IV. pouze ve vztahu k Milanu Křivánkovi, zatímco ve vztahu ke společnosti Pangea Tea, s. r. o. rozsudek změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a konečně výroky V. a VI. potvrdil v rozsahu povinnosti každé ze žalovaných zaplatit částku 50 000 Kč a ve zbytku rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 9. 2012 č. j. 23 Cdo 3304/2011-465 dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost.
Stěžovatelka vytýká obecným soudům, že se nezabývaly její námitkou absolutní neplatnosti licenční smlouvy z důvodu nedodržení formy notářského zápisu, případně písemné formy s připojením podpisů smluvních stran učiněných před orgánem pověřeným legalizací ve smyslu ustanovení § 132 odst. 3 obchodního zákoníku. Posouzení této otázky považuje stěžovatelka za klíčové, neboť přímo souvisí s otázkou, zda společnost Pangea Tea, s. r. o., je věci aktivně legitimována.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
Obsahem práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny a článkem 6 odst. 1 Úmluvy je garance možnosti domáhat se svého práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu (srov. článek 36 odst. 1 Listiny), což znamená oprávnění předložit zákonnému soudci svou věc k posouzení a požívat všech práv vyplývajících z postavení účastníka řízení, především práva skutkově a právně argumentovat. Tomu pak odpovídá povinnost obecného soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti [srov. nález
sp. zn. IV. ÚS 1834/10
ze dne 22. 11. 2010 (N 231/59 SbNU 357)]. Neplyne však odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá (srov. např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 439/11
ze dne 2. 6. 2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Současně platí, že v procesu, kterým soud interpretuje a aplikuje právo, musí být vždy přítomna spravedlnost jako hodnotový činitel. Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům [srov. nález
sp. zn. I. ÚS 643/04
ze dne 6. 9. 2005 (N 171/38 SbNU 367), nález
sp. zn. II. ÚS 3168/09
ze dne 5. 8. 2010 (N 158/58 SbNU 345), odst. 25.]. Nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je právě rozpoznat skrze zákon spravedlnost (srov. nález
sp. zn. IV. ÚS 1241/12
ze dne 13. 3. 2013, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud posoudil konkrétní okolnosti stěžovatelčina případu, přičemž dospěl k závěru, že výsledek řízení před obecnými soudy projevující se v jejich rozhodnutích naplňuje výše zmiňovanou zásadu spravedlnosti. Toto zjištění pak vede k závěru, že prostupem a rozhodnutími obecných soudů nemohlo dojít k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu