Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 789/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.789.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding fair trial rights in civil contract dispute interpretation.

Numero d'incarto I.ÚS 789/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Bronislava Pešík's constitutional complaint against a Supreme Court of Appeal decision confirming a payment order. Pešík argued that the court's interpretation of loan contracts and statute of limitations violated his right to a fair trial under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected these claims, stating that the lower court provided sufficient reasoning based on evidence and precedent, and that the Supreme Court is the proper authority for interpreting ordinary law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding the interpretation and application of ordinary law are inadmissible unless they involve extreme excesses exceeding the constitutional prohibition of arbitrariness.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal fair trial rights violation interpretation of ordinary law statute of limitations objection payment order enforcement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud neshledal, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele Bronislava Pešíka, zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 318/2012-80 ze dne 22. listopadu 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl jako věcně správný potvrzen rozsudek soudu prvního stupně - Krajského soudu v Brně č. j. 3 Cm 73/2012-46 ze dne 31. 5. 2012, kterým byl - po provedeném dokazování - ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téže spisové značky ze dne 6. 4. 2012, podle něhož byla stěžovateli jako žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz 37 660 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Neústavnost napadeného rozhodnutí spatřuje stěžovatel, podle důvodů stížnosti, jednak v tom, že právní institut půjčky jakožto reálného kontraktu byl podle něj interpretován v rozporu s konstantní judikaturou, aniž byla tato skutečnost řádně a přesvědčivě zdůvodněna, a dále v tom, že právní závěr o nemožnosti vznést námitku promlčení (patrně měl na mysli započtení) v námitkovém řízení proti směnečnému platebnímu rozkazu považuje za výsledek ústavně nesouladné interpretace příslušných právních norem.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. Na rozdíl od stěžovatele považuje Ústavní soud podrobné zdůvodnění napadeného rozhodnutí, odkazující v poměru ke kauzální námitce stěžovatele na provedené dokazování a v poměru k námitce započtení na judikaturu Nejvyššího soudu, reagující tak v podstatě i na námitky ústavní stížnosti, za zcela přesvědčivé, nevykazující prvky libovůle, pročež lze na ně zcela odkázat s tím, že k výkladu a sjednocování "jednoduchého" práva je povolán právě a především Nejvyšší soud. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud neshledal, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu