Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 4900/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.4900.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against state agency decision as state cannot claim fair trial rights as public authority.

Numero d'incarto II.ÚS 4900/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a court executor against a regional court decision. The applicant argued that the court's finding of bias violated his right to a fair trial under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that the state, when acting as a public authority, cannot claim protection of fundamental rights and cannot be a holder of such rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The state, when acting as a subject of public law and holder of public power, cannot be a holder of fundamental rights and freedoms and therefore cannot seek legal protection through constitutional complaints based on violations of such rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
state as public authority holder of fundamental rights constitutional complaint admissibility fair trial rights court of public power

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Pl. ÚS-st. 9/99, ST 9/16 SbNU 372
Pl. ÚS-st. 9/99, ST 9/16 SbNU 372).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora, Exekutorský úřad Beroun, se sídlem Palackého 31/2, Beroun, zastoupeného Mgr. Jindřichem Šimberským, advokátem, se sídlem Hořejší nábřeží 786/21, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 24. 10. 2012, č. j. 58 Co 478/2012 - 423, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že shora uvedeným usnesením bylo zasaženo do jeho ústavně chráněných práv, konkrétně práva na spravedlivý proces garantovaného článkem 36 Listiny základních práv a svobod. I když nebyl účastníkem řízení, ze kterého napadené rozhodnutí vzešlo, cítí se ve svých právech poškozen, neboť výsledky tohoto řízení vedly k jeho vyloučení z exekučního řízení, ve kterém vystupoval jako soudní exekutor. Závěr o podjatosti přitom nemá podle jeho názoru, oporu ve skutkových zjištěních, protože v tomto směru nebylo provedeno žádné dokazování.

Ústavní soud, ještě před tím, než přistoupí k meritornímu přezkumu podané ústavní stížnosti, zjišťuje, zda jsou dány podmínky pro její věcné projednání. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uvedeného plyne, že pouze subjekt, který je nositelem základních práv a svobod, je oprávněn k podání ústavní stížnosti. V daném případě však odvolací soud rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí stěžovatele, které vydal jako orgán státu na základě zákonného zmocnění.

Ústavní soud v této souvislosti opakovaně dospěl k závěru, že stát není zásadně oprávněn domáhat se právní ochrany skrze základní práva a svobody. Pokud vystupuje stát v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, tedy jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem základních práv a svobod (stanovisko pléna ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99, ST 9/16 SbNU 372). Naopak vystupuje-li stát jako soukromá osoba, například jako vlastník při nakládání se svým majetkem, je ochrana jeho základních práv včetně práva na spravedlivý proces garantována jako u kteréhokoli jiného účastníka řízení. Může pak prostřednictvím příslušného orgánu podat ústavní stížnost, pokud tvrdí porušení některého z této kategorie práv.

Jestliže tedy stěžovatel v řízení vystupoval jako orgán veřejné moci, nemůže být v tomto postavení také nositelem základních práv a svobod.

S odvoláním na zásah do těchto práv se proto nemůže domáhat kasace napadeného usnesení cestou ústavní stížnosti. S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2013

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj