Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 910/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.910.13.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming property rights violated by nine-year divorce asset division delay.

Numero d'incarto I.ÚS 910/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings regarding the division of marital property. The applicant argued that a nine-year delay in proceedings violated her rights to a fair trial and timely resolution, while also claiming the courts failed to account for business income and the current value of the family home. The court determined that the lower courts had adequately reasoned their decisions and that the applicant's claims lacked legal basis, leading to the dismissal of the appeal as clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are rejected as clearly unfounded when the applicant fails to demonstrate a violation of fundamental rights by the contested decision.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint marital property division fair trial rights procedural delay clearly unfounded appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 243b odst. 2 občanského soudního řádu
§ 212 občanského soudního řádu
§ 212a občanského soudního řádu
2010) v souladu s § 212 a § 212a občanského soudního řádu, lze v dalším odkázat.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Michaely Prýmové, zastoupené Mgr. Romanem Šteffelem, advokátem se sídlem Brno, Dvořákova 13, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. ledna 2013 č. j. 22 Cdo 2769/2012-353, Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2012 č. j. 49 Co 276/2010-334 a Městského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2010 č. j. 33 C 138/2004-269, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčena v právu vlastnit majetek, právu na spravedlivý proces, jakož i v právu na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, jak je zakotveno v Listině základních práv a svobod. Poukázala na postup soudů, u nichž trvalo jednání o vypořádání společného jmění celých 9 let, na způsob vypořádání tohoto jmění, když jí samotné se dostalo cca 100 000,- Kč (od žalovaného má obdržet 532 079,- Kč a zaplatit pak na hypotéční úvěr 399 712,05 Kč), přitom žalovaný získal nemovitost, byl zavázán uhradit na dluh z úvěru 399 712,05 Kč a jí částku 532 079,- Kč, do vypořádání však nebyly zahrnuty výnosy plynoucí z jeho obchodního podílu a podle jejího přesvědčení soudy také nezohlednily ani současnou hodnotu domu, přikázaného žalovanému. Postup soudů dle ní nemá oporu v normativním základě a je v rozporu s přirozeným právem a spravedlností i se základními principy vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v souladu s obsahem dovolání a s poukazem na zjištění a právní závěry odvolacího soudu dospěl k opodstatněnému závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu uplatněných námitek správné, a proto dovolání důvodně zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem občanského soudního řádu). V odůvodnění tohoto rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, pro jaké skutečnosti soud při vypořádání společného jmění účastníků rozhodl správně o jejich povinnosti k úhradě hypotečního úvěru, stejně pak pro jaká zjištění se předmětem tohoto vypořádání nestaly tvrzené výnosy žalovaného z jeho účasti na podnikání obchodní společnosti, když zde pak odkázal na správné, výstižné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Na obsah odůvodnění jak výroků rozsudku Nejvyššího soudu, tak rozsudku Krajského soudu v Brně (ze dne 23. 3. 2012), který přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně (ze dne 29. 4. 2010) v souladu s § 212 a § 212a občanského soudního řádu, lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu