Constitutional Court dismisses complaint claiming low court costs award violates right to court protection.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a lower court's decision awarding her a low litigation cost reimbursement. The complainant argued that the amount was disproportionately low and infringed upon her constitutionally guaranteed right to court protection, citing a pattern of similar complaints. The court rejected these claims as manifestly unfounded, relying on its established reasoning from numerous previous decisions regarding the same party's arguments.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court § 43 odst. 2 písm. a) and b); Law on the Constitutional Court § 43 odst. 1 písm. c): The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as manifestly unfounded when the applicant's arguments have already been thoroughly examined and rejected in numerous prior decisions without new grounds.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., IČ 41033281, se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2012 sp. zn. 136 EC 791/2010-53, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a návrhu na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodu 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I. Stěžovatelka se domáhá, pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti uvedené, zrušení v záhlaví uvedeného rozsudečného výroku. Rozsudek byl vydán v občanskoprávním sporu mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a žalovanou Martinou Piosikovou o zaplacení částky 1.008,- Kč z titulu nezaplaceného jízdného v dopravním prostředku Dopravního podniku Ostrava. Stěžovatelce byla výrokem II rozsudku přiznána náhrada nákladů řízení v částce 2.230,- Kč.
Stěžovatelka se domnívá, že soudem přiznaná náhrada nákladů řízení je nepřiměřeně nízká. Obecný soud tím měl zasáhnout do jejího ústavně garantovaného práva na soudní ochranu.
Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu vydaným v obdobných sporech vedených stěžovatelkou posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod
sp. zn. I. ÚS 988/12
Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.
Jde-li o návrhy s ústavní stížností spojené, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrhy akcesorické, které sdílejí osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. 10. 2012
sp. zn. II. ÚS 3664/12
a ze dne 4. 10. 2012
sp. zn. III. ÚS 3487/12
), kterým ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. 10. 2012
sp. zn. IV. ÚS 3477/12
). Bylo přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.
Z těchto důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodu 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. a na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu pak rovněž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a), event. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu