Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2267/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.2267.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint as unfounded regarding expert report evaluation in medical liability case.

Numero d'incarto II.ÚS 2267/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jiří Vrzal against rulings from the City, Regional, and Supreme Courts in Brno. The petitioner argued that expert medical reports indicated a worsening of his health condition, warranting increased compensation, while the courts found no such deterioration. The Court ruled that it cannot re-evaluate expert opinions or substitute its judgment for general courts, as doing so would violate the separation of powers and exceed its constitutional mandate.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Article 43(2)(a): The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as clearly unfounded when it finds that the general courts did not violate constitutional rights and that the Court lacks authority to re-evaluate expert opinions or substitute its judgment for general courts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint expert medical report medical liability separation of powers unfounded complaint healthcare compensation judicial competence

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 26(3)
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 31
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 41(1)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudkyně Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti Jiřího Vrzala, zastoupeného JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem Starobrněnská 13, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 4292/2011-259 ze dne 28. 3. 2012, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 190/2010-239 ze dne 27. 7. 2011 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 55 C 252/2001-200 ze dne 3. 2. 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 26 odst. 3 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně shora označeným rozsudkem zastavil řízení ve vztahu mezi stěžovatelem, vystupujícím v původním řízení jako žalobce a), a vedlejším účastníkem - statutárním městem Brno, v původním řízení žalovaným, ohledně částky 73 290 Kč, uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli částku 30 497 Kč, dále zamítl žalobu ve vztahu mezi stěžovatelem a žalovaným v částce 15 473 767 Kč a nepřiznal žalovanému ve vztahu mezi ním a stěžovatelem právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu mezi otcem stěžovatele, vystupujícím v původním řízení jako žalobce b), a žalovaným žalobu v částce 126 891 Kč zamítl, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci b) 1 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž žalovanému a České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud tak rozhodl o žalobě, jíž se stěžovatel a jeho otec domáhali řady nároků, především náhrady škody a náhrady za ztížení společenského uplatnění způsobené poškozením zdraví stěžovatele ze strany Fakultní nemocnice v Brně v roce 1981.

K odvolání stěžovatele a žalobce b) Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených zamítavých a nákladových výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu stěžovatele od doby, kdy byl jeho zdravotní stav vyhodnocen v předchozím řízení u Městského soudu v Brně vedeném pod sp. zn. 13 C 250/86, neboť veškeré následky škodní události pro jeho budoucí život, včetně pracovního uplatnění, byly již posudkem Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci předvídány a v rámci předchozího řízení o náhradu za ztížení společenského uplatnění odškodněny šestinásobkem bodového ohodnocení.

Dovolací návrh stěžovatele Nejvyšší soud výše citovaným usnesením odmítl, když dospěl k závěru, že obecné soudy neposoudily věc v rozporu s hmotným právem, přičemž stěžovatelem formulované dovolací důvody nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též "o.s.ř.").

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, ve které líčí své zdravotní poškození, hodnotí znalecké posudky a polemizuje s jejich hodnocením ze strany obecných soudů. Stěžovatel má za to, že znalci se vyjádřili v tom smyslu, že došlo ke zhoršení stavu stěžovatele, a proto by měla být kompenzace, původně přiznaná soudy v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 250/86, navýšena. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud napadená soudní rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud pokládá za nutné na prvním místě konstatovat, že si je plně vědom tíživých dopadů poškození zdraví, které stěžovatel v roce 1981 utrpěl, a v tomto smyslu nahlíží na celou věc především po lidské stránce. Přesto však, jakkoli empaticky vnímá životní osud stěžovatele, nemohl Ústavní soud dospět k závěru o protiústavnosti napadených rozhodnutí.

Stěžovatel spatřuje neústavnost rozhodnutí obecných soudů především ve způsobu, jakým hodnotily znalecké posudky. Z rozhodnutí soudů všech stupňů však neplyne, že by tak učinily formalistickým způsobem. Městský soud v Brně dostatečně objasnil, na jakém závěru postavil svůj úsudek o tom, že zdravotní stav stěžovatele, jak jeho budoucí vývoj předvídal původní znalecký posudek v řízení sp. zn. 13 C 250/86, nedoznal zhoršení (srov. str. 5 - 6 napadeného rozsudku nalézacího soudu). Též Krajský soud (str. 4 - 5 napadeného rozsudku krajského soudu) podrobil tuto skutečnost vlastnímu hodnocení, přičemž ozřejmil, že zjištění znalců ustanovených v nyní vedeném řízení odpovídají tomu, jak budoucí vývoj následků infekce v dospělosti zachytil původní znalecký posudek, přičemž v tomto rozsahu již k odškodnění došlo se zřetelem na nepříznivý vývoj v budoucnu. Na tomto místě se sluší poznamenat, že Ústavní soud není oprávněn jakkoli přehodnocovat posouzení znaleckých posudků ze strany obecných soudů, neboť by tím nepřípustně zasahoval do jejich kompetence a nahrazoval jejich rozhodovací činnost, k čemuž není dle Ústavy České republiky povolán.

Tvrdí-li stěžovatel, že byl poškozen státem na svém základním právu získávat prostředky pro své životní potřeby prací a že bez své viny nemůže žádnou práci vykonávat, a proto je stát povinen jej hmotně zajistit, nelze této argumentaci přisvědčit, jelikož řízení bylo jednak vedeno proti statutárnímu městu jako právnímu nástupci příslušného zdravotnického zařízení a jako právnímu subjektu naprosto odlišnému od státu, jednak základní práva uváděná stěžovatelem (dle čl. 26 a čl. 31) dopadají na jiné vztahy, než odpovědnostní vztah mezi stěžovatelem a (nyní) městem Brno, který byl předmětem posouzení v soudním řízení, z něhož vzešla stěžovaná soudní rozhodnutí. Nadto práv uvedených ve zmíněných článcích se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí (čl. 41 odst. 1 Listiny).

Za dané situace tudíž Ústavnímu soudu již nezbylo než odmítnout ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 20. března 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu