Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 4645/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.4645.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding alleged judicial corruption and bias.

Numero d'incarto II.ÚS 4645/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mr. Matouška against a lower court's dismissal of his procedural request. The applicant alleged that the courts were involved in corruption and that judges were biased, but the court found no evidence of such claims in the record. The court ruled the complaint clearly unfounded because the lower court's decision to order a hearing was consistent with civil procedure law and did not violate constitutional rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints alleging judicial corruption or bias must be substantiated by evidence; complaints lacking prima facie constitutional relevance are clearly unfounded and inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded judicial corruption bias allegation inadmissible complaint procedural request civil procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., právně zastoupeného JUDr. Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Senovážné nám. 978/23, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2012 sp. zn. 35 UL 37/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 7. 12. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým soud zamítl stěžovatelův návrh na určení lhůty Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k předložení návrhu na delegaci vhodnou a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel se domnívá, že napadeným usnesením došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postup městského soudu je účelový a jsou dány závažné důvody domnívat se, že obvodní soudy v Praze i Městský soud v Praze jsou zmítány korupcí, rozhodování u nich je ovlivňováno a manipulováno a soudci Obvodního soudu pro Prahu 4 nebudou rozhodovat spor stěžovatele nestranně.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak je tomu i v dané věci.

Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že pokud dospěl procesní soud v dané věci k závěru, že návrh stěžovatele na delegaci vhodnou nemá náležitosti řádného návrhu, a proto k němu nepřihlížel a nařídil ve věci jednání, nejsou dány podmínky pro určení lhůty k navrhovanému procesnímu úkonu, neboť není důvod předkládat věc příslušnému soudu k rozhodnutí o tomto návrhu, takže k průtahům v řízení nedochází. Městský soud uvedl, že v rámci tohoto řízení nemůže přezkoumávat správnost postupu procesního soudu.

Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že jeho odůvodnění vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí. Z obsahu napadeného usnesení je zjevné, že procesní soud nepovažoval stěžovatelovy návrhy na delegaci vhodnou s námitkou podjatosti všech soudců tohoto soudu a Městského soudu v Praze za bezvadný návrh, a proto jej vyzval k odstranění jeho vad, což však stěžovatel neučinil. Soud tedy nařídil v jeho věci jednání. Za této situace je usnesení o zamítnutí návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu zcela v intencích občanského soudního řádu a Ústavní soud nemá žádný důvod pro jeho přehodnocování a případnou kasaci.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu