Constitutional Court dismisses appeal for non-full cost award in small claims case citing procedural precedent.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mostecká bytová, a.s., against a district court ruling that awarded only partial litigation costs. The company argued that Article 6 of the ECHR and domestic constitutional provisions were violated by not granting full cost reimbursement despite its procedural success. The court dismissed the appeal because the lower court's decision was based on established precedent regarding small claims cases, and the Constitutional Court itself had previously rejected similar complaints as clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower court's decision relies on established procedural precedents and the complaint lacks merit.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MOSTECKÁ BYTOVÁ, a. s., se sídlem v Mostě, ul. J. Skupy 2522, zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Lounech, Poděbradova 751, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 3. ledna 2013 sp. zn. 11 C 224/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud v Mostě zavázal žalovaného Ivana Marcina zaplatit stěžovatelce 25 473 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky na zaplacení jízdného a přirážky k němu, nabyté postoupením, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení 1 270 Kč. Ve vztahu k výši přiznaných nákladů soud uvedl, že při svém rozhodování vyšel z toho, že šlo o řízení v bagatelní věci zahájené "formulářovou žalobou", a přihlédl i k nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012
sp. zn. I. ÚS 3923/11
.
V ústavní stížnosti stěžovatel s poukazem na porušení čl. 4 ve spojení s čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod oponuje závěru soudu, který mu jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal náhradu jeho nákladů v plné výši.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., lze usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti odůvodnit jen odkazem na příslušné (rozhodné) ustanovení tohoto zákona. Ústavní soud tak v dané věci činí; rozhodným ustanovením je jeho § 43 odst. 2 písm. a) a důvody jeho užití jsou stěžovatelce dovoditelné, jak z nálezu Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 3923/11
ze dne 29. 3. 2012 a
sp. zn. I. ÚS 988/12
ze dne 25. 7. 2012, tak z usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2013
sp. zn. I. ÚS 394/13
, jímž byla její (shodná) ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu