Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 278/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.278.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court refusal to grant specific financial withdrawal order.

Numero d'incarto I.ÚS 278/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Eva Porschová's constitutional complaint against lower court decisions refusing a financial withdrawal order. The applicant argued that courts failed to apply family property division rules analogously to grant a preliminary measure, but the Court found no excessive interference with her rights. The Court ruled that the lower courts correctly interpreted the request as part of the overall property settlement process, which excludes separate claims, thus rendering the complaint unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the lower courts' interpretation of simple law does not constitute an extreme excess of discretion violating constitutional rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint family property division preliminary measure excessive discretion civil procedure constitutional review financial withdrawal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stížnosti Evy Porschové, zastoupené Mgr. Martou Hrubešovou, advokátkou se sídlem Varnsdorf, Na Příkopech 1228, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci sp. zn. 36 Co 428/2012 ze dne 12. října 2012 a usnesení Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 11 C 330/2007 ze dne 25. května 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž nebylo vyhověno jejímu návrhu na stanovení povinnosti jejímu bývalému manželovi "vyjmout ze svého účtu finanční prostředky ve výši 1 440 141,- Kč a umožnit jejich užívání..." stěžovatelkou po dobu 7 let maximálně do doby vypořádání SJM. V důvodech své ústavní stížnosti pak v podstatě obdobně jako v odvolání proti odmítavému prvostupňovému rozhodnutí stěžovatelka obecným soudům vytýká, že nepostupovaly analogicky podle ustanovení § 145 odst. 1 občanského zákoníku a § 20 zákona o rodině s tím, že nenavrhovala předběžné opatření jak její podání soud I. stupně nesprávně interpretoval, nýbrž klasickou úpravu užívání společné věci. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhla zrušení obou napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl, neboť zejména soud odvolací v odůvodnění svého rozhodnutí, poté, co dal za pravdu soudu I. stupně, který návrh stěžovatelky podle jeho obsahu posoudil jako návrh na vydání předběžného opatření a odmítl jej proto, že stěžovatelka nesložila na účet soudu stanovenou jistotu, opodstatněně - a stavu, kdy probíhá soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů - poukázal na to, že návrh stěžovatelky se týká prostředků, které jsou součástí dosud nevypořádaného společného jmění manželů, a který obsahově znamená požadavek stěžovatelky na zaplacení finanční částky, což je za řízení o vypořádání SJM pojmově vyloučeno, neboť je třeba společné jmění vypořádat jako celek a nelze proto návrh stěžovatelky posuzovat jako samostatný návrh. Odvolací soud tak v podstatě reagoval na námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, a proto lze na jeho zdůvodnění odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky tak Ústavní soud nezjistil, a proto byla její stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu