Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a company against lower court rulings. The applicant repeatedly submitted complaints lacking mandatory lawyer representation despite prior warnings, violating procedural requirements under the Constitutional Court Act. The court dismissed the request without a hearing because the applicant ignored established rules requiring legal counsel, treating the repeated failure as a formal defect precluding substantive review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; repeated failure to comply with mandatory lawyer representation constitutes a fatal formal defect warranting dismissal of constitutional complaints without substantive examination.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o návrhu obchodní společnosti TEMPLUM společenské hry, s. r. o., sídlem Radlická 49, Praha 5, IČO: 25776941, bez právního zastoupení proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 6. 2012, č. j. 26 C 154/2010-157, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2012, č. j. 30 Co 547/2012-176, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 26. 2 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti shora vyjmenovaným soudním rozhodnutím.
Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; kromě jiného nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem).
Stěžovatel se již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov.
sp. zn. III. ÚS 2562/09
,
II. ÚS 1599/10
,
III. ÚS 744/12
); takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Stěžovatel v návrhu uplatnil námitku podjatosti všech soudců Ústavního soudu, navrhl jejich vyloučení, a to z důvodů "a) zjištěné + prokázané kriminality u ÚS ČR + podporování resp. tolerování i předsedou, b) + prokázaného apriorního předjímání u ÚS ČR".
K této námitce Ústavní soud uvádí, že podle ustanovení § 15a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 63 zákona o Ústavním soudu v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Vzhledem k tomu, že uplatněná námitka tyto obsahové náležitosti nesplňuje, musel ji soud vyhodnotit jako tvrzení, kterému nelze přičítat následky spojené s uplatněním námitky podjatosti, jak je upravují příslušné procesní předpisy (srov. shodný postup např. v usnesení ve věci stěžovatele vedené pod
sp. zn. III. ÚS 729/13
).
Proto Ústavní soud - tedy pro nenaplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem - návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2013
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj