Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 728/13 ECLI:CZ:US:2013:4.US.728.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Numero d'incarto IV.ÚS 728/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by TEMPLUM - společenské hry s.r.o. against lower court rulings. The applicant failed to meet formal requirements, specifically the mandatory condition of legal representation by an advocate as stipulated in the Constitutional Court Act. The court determined that repeated prior warnings to the applicant regarding these procedural defects rendered the complaint inadmissible without further opportunity for correction.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., § 30 para. 1; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to comply with mandatory conditions such as legal representation, especially after repeated warnings.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court Act mandatory lawyer representation procedural defects inadmissible complaint repeated warnings formal requirements legal representation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM - společenské hry s.r.o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, IČ: 25776941, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. února 2012 č. j. 8 C 441/2009-137 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2012 č. j. 22 Co 170/2012-169, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. února 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva a svobody zakotvená v Listině základních práv a svobod a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 8. února 2012 č. j. 8 C 441/2009-137 v řízení o 412 585,- Kč s příslušenstvím odmítl návrh stěžovatelky označený jako "úkon žaloby pro zmatečnost a žaloby pro obnovu řízení" za aplikace ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. listopadu 2012 č. j. 22 Co 170/2012-169 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatelka ve svém podání nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Stěžovatelka byla již opakovaně Ústavním soudem poučována o podmínkách a náležitostech stanovených zákonem o Ústavním soudu pro řízení o ústavní stížnosti, zejména o nutnosti zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu (kupř. řízení pod

sp. zn. III. ÚS 317/11

,

I. ÚS 545/12

,

I. ÚS 690/12

a

III. ÚS 956/12

). Stěžovatelka tak byla před podáním předmětného návrhu velmi dobře obeznámena s následky neakceptování výše uvedených podmínek neboť, i když se jí od Ústavního soudu dostalo již v minulosti podrobného poučení, jakým způsobem má odstranit vady jejich podání, aby splňovala formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, stěžovatelka se jím neřídila. Tyto ústavní stížnosti proto musely být pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě Ústavním soudem odmítnuty.

Stejný postup Ústavního soudu tedy mohla stěžovatelka předpokládat i v projednávané věci, pokud vědomě doručila vadnou a nekvalifikovanou ústavní stížnost.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudkyně zpravodajka i v tomto řízení stěžovatelku opětovně vyzývala k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, soudkyně zpravodajka shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 5. března 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka