Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 4363/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.4363.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding transfer of case violating right to statutory judge.

Numero d'incarto II.ÚS 4363/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected Milan Bouchala's constitutional complaint challenging the Regional Court's decision to transfer a case to a different district court. Bouchala argued this violated his constitutional right to a statutory judge, claiming the transfer was based merely on the defendants' convenience rather than significant legal grounds. The court dismissed the complaint as clearly unfounded, noting that the transfer was procedurally correct and that Bouchala had previously failed to object to the transfer proposal.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not accept a constitutional complaint as clearly unfounded if the complainant failed to use effective means to protect their rights before ordinary courts, such as raising objections to a court transfer proposal.

Parole chiave

Generato dall'IA
right to statutory judge transfer of case constitutional complaint unfounded complaint procedural objection judicial jurisdiction legal certainty

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Za dané situace tudíž Ústavnímu soudu nezbylo než odmítnout ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
čl. 38 Listiny základních práv a svobod
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“).
§ 12 občanského soudního řádu
S ohledem na požadavek na restriktivní výklad § 12 občanského soudního řádu (dále též „o.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudkyně Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti Ing. Milana Bouchala, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Ostružnická 6, 772 00 Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Nc 23/2012-54 ze dne 25. 7. 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“).

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Bruntále předložil věc sp. zn. 10 C 128/2011 Krajskému soudu v Ostravě k rozhodnutí o návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě. Návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti podal vedlejší účastník, v původním řízení žalovaný Jakub Kraus, přičemž jako důvod uvedl, že v obvodu Okresního soudu v Bruntále nebydlí, resp. nemá sídlo ani jeden z účastníků, oba žalovaní mají své bydliště či sídlo v obvodu Okresního soudu v Opavě. Poukázal na to, že samotný žalobce jako svoji kontaktní adresu v České republice uvedl O., a je zastoupen advokátem se sídlem v Olomouci. Uzavřel, že pro všechny účastníky řízení by bylo časově přijatelné a i z hlediska dopravní dostupnosti vhodné, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Opavě. Krajský soud jako nejblíže společně nadřízený jmenovaným okresním soudům návrhu vyhověl a věc přikázal Okresnímu soudu v Opavě.

Rozhodnutí krajského soudu napadl stěžovatel ústavní stížností, ve které tvrdí, že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být dle jeho názoru natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; takové důvody však dle stěžovatele v dané věci splněny nebyly. Jde prý pouze o subjektivní důvody žalovaných, aby si ulehčili svou účast v soudním řízení. S ohledem na požadavek na restriktivní výklad § 12 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) tak má stěžovatel za to, že žalovaní ani vedlejší účastníci neuvedli relevantní důvody pro přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě, a proto neměl Krajský soud v Ostravě žádosti vyhovět. Pokud tak udělal, porušil výše uvedenou zásadu zákonného soudce. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené soudní rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace jednoduchého práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace norem jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 2519/07

ze dne 23. ledna 2008 (N 19/48 SbNU 205)].

Ústavní soud rovněž pokládá za potřebné konstatovat, že se otázkou výkladu institutu práva na zákonného soudce již vícekrát zabýval, a to v kontextu dodržení zákonných podmínek určení příslušnosti soudu [viz např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 544/02

ze dne 8. 10. 2002, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 28, str. 429 nebo nález

sp. zn. III. ÚS 561/02

ze dne 16. 1. 2003, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 29, str. 63]. Z této judikatury plyne, že zásada zákonného soudce představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování.

Výše popsaná situace, v níž by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout a zrušit naříkané rozhodnutí, v projednávané věci nenastala. Krajský soud v Ostravě v souvislosti s rozhodnutím o přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě podotkl, že stěžovateli byl návrh na vhodnou delegaci zaslán, ale ten se k němu nevyjádřil. Stěžovatel tuto skutečnost v ústavní stížnosti nijak nezpochybnil. Tím, že krajský soud neobdržel od stěžovatele žádné námitky proti navrhovanému postupu, předpokládal, že proti vyhovění návrhu nic nemá. Ústavní soud je tak nucen konstatovat, že naříká-li nyní stěžovatel přikázání věci jinému soudu pro prolomení zásady zákonného soudce, pak jednoznačně promarnil efektivní prostředek, jak se pokusit ochránit své základní právo před obecným soudem; nyní již Ústavní soud nemůže z těchto důvodů takovou námitku akceptovat.

Za dané situace tudíž Ústavnímu soudu nezbylo než odmítnout ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 28. února 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu